Na dnešní odpoledne naplánoval Kolda pohodovou vyjížďku (mno, jak pro koho :-)) po Kopečku. Klikněte pro mapku.

Fotky tentokrát nebudou, Kodak zůstal doma, nechtěl jsem zbytek brzdit focením, už tak na lemřičku čekali u každé vrby :-).

Sešli jsme se čtyři. Ani málo, ani moc. Ve více lidech by se asi moc chrtilo :-). Sraz jsme měli u olomoucké ZOO v jednu. Po předvčerejším Pradědu jsem se necítil úplně optimálně. Výstup na Kopeček mi dal docela zabrat, hlavně v tom vedru. Nějak špatně jsem si spočítal čas a dojel o pět minut později. Zbytek – Scully, Petry a Kolda už čekali. Po krátké válečné poradě, kudy tudy, jsme vyjeli po červené na Pohořany. Ale na značce jsme se dlouho nezdrželi. Kolda prohlásil, že je svátek, tak pojedem sváteční trasu :-). Drželi jsme se asfaltky na Radíkov, z ní se potom napojili na žlutou TZ. Po té jsme sjeli někam pod Radíkov a tam na nás čekal krásný chodníček. Občas kořen, měkoučké jehličí, žádné kamení, prostě cestička jak z omalovánky. Skvěle jsem si to tam užíval. Sjelo se kousek dolů a potom po dalším chodníku kolem potoka nahoru. To vám byla romantika 🙂 – les šuměl, voda spěchala po kamenech… až se mi tam chtělo zůstat.

Z lesa, zpět na červené, jsme se vynořili asi 500 m od místa, kde jsme ji opustili 🙂 – taková malá zajížďka :-).

Následoval klasický sjezdík lesem a zastávka na pasece. Tady jsme červenou opustili podruhé. Vydali jsme se dolů po zpevněné cestě. Asi po 500 metrech jsme narazili na potok a lesní cestu vedoucí kolem něj. Tak jsme pokračovali po téhle cestě. Tady jsem se kousek prošel, místy to bylo hodně prudké. Na červenou jsme se napojili kousek od pohořansk louky. Po sluncem rozpálené pláni se nám moc nechtělo, pokračovali jsme lesem dál. Trochu technicky náročnějším úsekem plným bahna. Cesta končila na krásné rozkvetlé louce. Sem se musím co nejdřív vrátit a nafotit, byla opravdu parádní. Cestu nám zahradil ohradník pro krávy. Tak jsme se nějak záhadně přepravili přes něj a po pastvině pokračovali dál. Kravičky jsme ale neviděli.

Na Pohořanech jsme změnili barvu značky, z červené na zelenou, směr Jívová. V lese bylo znát, že pršelo, místy byla cesta plná vody. Občas jsme děsili nějaké houbaře 🙂

Na Jívové jsme dali pauzu, odpočinuli si a trochu probrali všechno možné kolem kol :-).

Dál jsme jeli na železniční zastávku Jívová. Poslední terénní pasáž jsme pak projeli po hranicích VVP Libavá, po modré TZ kolem Bystřičky. Tady byla taky spousta vody. Valilo se docela svižně a občas jsme jeli stylem kaluž nekaluž. Takže jsme byli jak prasátka. Modrá nás vyhodila na Hrubé vodě a odtamtud pak už po cestě domů

Suma sumárum, 60km, 700m up, AV 17.

V týdnu se budu muset vrátit na některá místa cesty a zdokumentovat je, bylo tam fakt krásně.