Every face i see
Is cold as ice
Everything i touch is pale
Ever since i lost imagination
Like a stream that flows into the sea
I am lost for all eternity
Ever since you took your love away from me

Sometimes… the sound of goodbye
Is louder than any drumbeat

je mi to líto…

Krucinál… venku je taková krásná duha a já volodroid nechám doma fotoaparát… tak aspoň mazanice z mobilu.

nedá se svítit, asi budu muset fakt tahat foťák všude s sebou.

tentokrát si dáme trochu starší věc. bomba klip se super nápadem. mně osobně se to hodně líbí.

nedávno jsem poslouchal Magic Island 80 a tenhle song mě vyloženě chytil za srdce :-) - moc příjemná záležitost

celý album Kaleidoscope jsem zatím neslyšel, ale chystám se na něj.

aneb to, že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mně nejdou…

ráno jsem vstal, zapnul PC, že se mrknu na seriál, v mailu na seznamu na mě čekaly nějaké zprávy. tak jsem hupsl na seznam a co mé oko nevidí ve čtečce RSS z cdr.cz? Velká Británie připravuje absolutní dohled nad internetem

“já to říkal” napadlo mě. článek je krátký, ale docela děsivý. a když uvážíme, že podobné tendence mají i další vlády, není to ani moc veselá vize. Orwell se musí v hrobě chechtat tak, že děsí okolí pěti kilometrů od hřbitova.

cituji poslední odstavec: Když tak čteme o terorizmu, napadá nás, zda nakonec opravdu to neštěstí 11. září i další smutné události spojované s terorizmem, nejsou akce řízeny samotnými vládami, nebo spíš těmi, kteří ve vládách tahají za nitky s cílem dostat konečně lidstvo pod absolutní dohled a moci ho pak náležitě ovládat. Zatím tomu totiž všechno nasvědčuje. tyhle věty mi mluví z duše.
Budoucnost je opravdu růžová.

Ráno to moc pěkně nevypadalo. Zataženo, nevlídno, poněkud vlhko. Zdálo se, že dnešní den bude o flákání se doma, maximálně tak kolečko po sídlišti a okolí, aby nohy nezapomněly točit klikama.
Jenže, člověk míní a počasí mění. Kolem deváté jsme se slečnou vyrazili na nákup. A hele ho, ono vylejzá slunko.
Během dvou hodin se udělalo nádherně, cesty obeschly a se mnou šili všichni čerti :-). Dofoukal jsem vidlici a pneumatiky, mázl řetěz a po jedenácté už mizel směr Kopeček.

A dobře jsem udělal. Počasí mi přálo, sluníčko svítilo a dokonce i hřálo. Krásně jsem pojezdil a samozřejmě i fotil. Galerii najdete zde.

Dalo mi to 60 km s průměrem 17, 600m up, av tepy 140. Ano, vzal jsem si tepák, ať si můžu kontrolovat, jak jsem na tom na podzim s kondicí a informovat čerta, jak tepu já. V kopcích jsem chodil do aerobního pásma, na rovinkách se mi to dařilo docela solidně kočírovat.

Mamce se povedl husarský kousek. Donutila mě jít si pořídit zimní boty :-). A úspěšní jsme byli nadvakrát, protože jsme ulovili i boty podzimní. Ona to není žádná sranda, kupovat mi boty. Mám poněkud nestandardní nohu, nejen velkou, ale i vysokej nárt, takže mi ledacos nesedne.

Takže už nebudu chodit bos jak pes :-). Mám radost :-)

to jsou technologie, co? :-)

Čerte, přišel ti balík :-)

Měním názor na Apache. na fotkách jsou vyloženě ošklivý, ale v reálu se mi ten rám líbí. Už se těším, až ho začnu osazovat.
Když už nic jinýho, je roztomile maličkej. Sup je ve srovnání s tím opravdu obr.

A co to vlastně přišlo?
Rám, hlávko, pět metrů bowdenu, lanka, koncovky, páky SD7 a řídítka Truvativ XR.

takhle to dopadá, když to někdo přežene s počítačovou hrou :-)

kolega jak vystřiženej ze Stalkera :-)

Dámy a pánové, prosím přivítejte nejnovějšího člena rodiny uživatelů MTB, konkrétně 29” strojů. Do rodiny bikerů dnešním dnem přibyla Li.

Začalo to už někdy na jaře, když jsem zveřejnil fotky čerstvě dokončené Sensation White. Li se mi přiznala, že ji tenhle koncept zaujal. Dokonce prý víc než zaujal. Cítila velkou touhu něco podobně majestátního osedlat :-)
Další dějství se odehrálo o pár měsíců později, na naší společné dovolené.
Tehdy měla možnost vyzkoušet si hybrida mezi crossem a 29” MTB, mou modrou potvoru obutou do plášťů 2,1”

A bylo vymalováno. Li, svým stávajícím vybavením nucená zůstávat na silnici, přičuchla k terénu. V podstatě jsem jí dal danajský dar – ukázal jsem jí radosti a strasti terénní cyklistiky. A Li se projevila jako přirozený talent na XC. Pasáže, které jsem se já docela dlouho učil a najížděl si je, abych se v nich nezabil, zvládala na v podstatě neznámém stroji naprosto bravurně. Výstupy, sjezdy, nic pro ni nebylo problém. A mně bylo jasné, že silnice u ní v podstatě končí. Prostě je rozenej bajkr.

Začali jsme plánovat, jak pro ni postavit nějaký MTB, ať může do terénu.
26” stroj jsme docela brzo zavrhli – Li se jednoduše zakoukala do velkých kol a přestože je menšího vzrůstu, 29” bike je pro ni srdeční záležitost. Jasně, 26” je pro menší postavu vyhodnější, v terénu je hravější a je s ním víc srandy, 29” je podstatně větší tank a terénem se valí bez ohledu na překážky. Jenže, 29er je taky majestátní stroj, i když je postaven na malém rámu.

Nechtěli jsme kupovat celé nové kolo. Přišlo nám to zbytečné. Můj modrý cross se válí ve sklepě a je nevyužitý. Li by ho využila. Problém je velikost rámu – stávající má 20”, což je na ni samozřejmě moc. Na pohodové ježdění, které jsme si užívali v první půlce dovolené, jí to stačilo, ale v pořádném terénu se jasně ukazovalo, že jí je ta dvacítka velká, hlavně kvůli nedostatku prostoru u horní trubky. No a samozřejmě zadní stavba, do Šílence jsem sice Nanoraptory narval, ale na každé straně je rezerva řádově milimetr, čili totálně nepoužitelné pro seriózní ježdění.
Rozhodl jsem, že koupíme nový, menší rám. Volba padla na Apache Wakan. Já osobně design těchto rámů moc nemusím, Apache mi prostě nejsou vzhledové sympatické, ale sympatická je u nich cena a taky možnost osadit kola s velkými plášti.

V podstatě proběhne kanibalizace dvou kol. Z mého crosse oholím komponenty včetně kol a vidlice a přehážu je na nový rám. Vznikne tak sice low-cost, ale spolehlivý, stroj v následující konfiguraci:
Velikost : 16,5”
Hmotnost : asi 14,5 kilo i s nářadím
Rám : Apache Wakan 2009
Vidlice : Suntour NEX 4050 (tady bych časem rád viděl něco lepšího, třebas RST-M29 Air nebo Rebu py*o)
Hlavové složení : FSA ACB
Kliky : Truvativ Isoflow
Středové složení : Kinex
Přesmykač : Alivio
Měnič : Alivio
Řazení : Deore M511
Převodnik : 44/32/22 Isoflow
Kazeta : BBB 11-28 (po sjetí bude nahrazena něčím co má 11-32 nebo 11-34, podle potřeby)
Řetěz : C9 Record
Náboj přední : M475
Náboje zadní : M475
Brzda přední : V-čka Tektro (kotvy tam nechci ani vidět, dokud nebude solidní vidla. V-čka taky brzdí.
Brzda zadní : –||–
Brzdové páky : Avid SD7
Ráfek přední : GrandRock GL
Ráfek zadní : GrandRock GL
Dráty : Swiss DT
Pedály : ??
Řídítka : Truvativ XR 580mm
Představec : noname 90mm
Sedlovka : hliníková :-)
Sedlo : prozatím Selle Italia Flite Titanium, ale co si tam dá čert, to je ve hvězdách, s Flitem moc spokojená nebyla.
Pláště : WTB Nanoraptor 29”x2,1”

je mi jasný, že chrti by tam nejraději viděli XT(R) nebo X.9/X.0, ale alívko mi sloužilo velice dobře dva roky a nevidím na něm nic špatného. ani přesmyk, ani šaltr nemají vůli a fungují skvěle.

Už se těším na první vyjížďku.

When shall I be free?
When I shall cease to be.
No more I, but we...
in perfect harmony.

děkuju ti…

před x lety jsem z češtiny odmaturoval za jedna :-)

dneska bych si už asi nebyl tak jistej. dal jsem si tenhle testík -

http://zpravy.idnes.cz/zaverecny-test-0g2-/soutez_test.asp?id=302 – a zjistil, že jsem všechno pozapomínal :-D

výsledek – 18 bodů. v poslední části jsem byl totálně, ale opravdu totálně, marnej. :-)

a co vy? pochlubte se v komentářích ;-)

Podzim je definitivně tady. To je radosti na Starým Bělidle

V posledních dnech se toho moc najet nedalo. Naposled jsem byl před 14 dny na Kosíři a od té doby ani šiška – pořád pršelo nebo bylo podobně hnusně. I dneska ráno se zdálo, že to bude další blbej den. Nicméně já už měl brutální absťák, tak jsem se prostě vykopal ven. V poledne, když jsem vyjížděl, bylo ještě šedo. Foťák jsem proto nechal doma, vůbec mě nenapadlo, že bych mohl něco nafotit – ani mě to nelákalo.

Jenže, půl hodiny po odjezdu se ta deka začala trhat a mě napadlo, že jsem to focení měl přece jenom vzít. A trochu mě to mrzelo po zbytek cesty, v lese byla nádherná atmosféra, hra světla a stínu v oparu mezi stromy, krásný barvičky. No co už se mnou. Příště. Ale aspon jsem měl možnost sjet si celou trasu v kuse, bez zastávek, což mi dost pomohlo – v týhle kose už je zastavování a rozjíždění se dost na obtíž.

pěkně jsem vymrzl – na sluníčku bylo krásně, ale jak se zajelo do lesa, tak okamžitě kosa. ve stínu to nešlo nad 9°C

mapku najdete tadyhle:

nastoupané metry mi moc nesedí. Tachometr naměřil 900m a GPS jenom 500, tak to berte s rezervou :-). nakonec mi to teda dalo 55 km, AV 16, 900m up.

Dneska jsem se krááásně projel. Po delší době byl hezkej podvečer, tak jsem bafl silničku a šel ji provětrat do kopečků. Vybral jsem si výstup na Horní boudu kousek od Pohořan. A pěkně jsem si mákl, ten kopec je prostě potvora. Ale jelo se mi skvěle.

Z Horní boudy jsem si udělal malou, asi 500m, procházku na Pohořany po červené TZ. Při té příležitosti jsem něco nafotil. Mraky a obloha sice přímo volaly po použití polarizačního filtru, toho jsem si dobře vědom, ale bohužel jsem na místo dorazil dost pozdě a obával jsem se, že použití polarizáku by vyžadovalo tak dlouhé časy, že bych to neudržel v ruce. Takže mráčky jsou trochu bledý.

Galerii najdete zde.

Suma sumárum - 40 km, AV 20, 420m up. Dneska jsem si užíval hraní se silničkou a nějak moc jsem nespěchal. prostě jsem se moc pěkně protáhl :-)

náhodou jsem zabrousil okouknout počítadlo přístupů na blog. v poslední době moc nepíšu a spíš jenom fotím, takže jsem očekával minimální nárůst. a ono houby

co je to za blbost? že by mi tak prudce vzrostla návštěvnost? :-)

Fenomén Stargate nebude spoustě fanoušků sci-fi neznámý. Začalo to před více než deseti lety skvělým filmem Stargate a poté i prvním seriálem. Následoval první spin-off s názvem Atlantis. A nyní pokračujeme další sérií – Universe.

O co ve zkratce jde?
Tato série se odehrává na staré vesmírné lodi putující prostorem miliardy světelných let od Země. Na tuto loď se dostane různorodá skupina lidí. Vojáci, vědci, civilisté. Před sebou mají jasné úkoly – přežít a vrátit se na Zemi.

Do drápků se mi dostal pilotní díl s názvem Air (vzduch). A o vzduch jde i v zápletce. Na lodi totiž dochází vzduch a nefunguje podpora života. Jak se posádka vyrovná s touto situací? Sledujte sami.

Stargate i Atlantis nebyly špatné seriály. Ale z pilotního dílu Universe mám ještě lepší pocit. Zatímco u předchozích dvou dílů byly postavy poněkud černobílé, zde jsou mnohem lépe vykreslené. Scénář je taky postaven velice dobře, zápletka je povedená a všechno podkresluje fantastická hudba.

A co na to já? Doporučuji. Jsem nadšen. Seriál Universe by se mohl docela dobře blížit kvalitám sci-fi modly, seriálu BSG.

Předpovědi na dnešek hlásily krásné počasí. Stejně jako minulý víkend. S Li jsme se dohodli, že si dáme poslední cyklosraz v letošní sezóně. Pochybuju, že se v říjnu budou dát jezdit nějaké větší dálky. Spíš to vidím na drbky do 100 km pro mou maličkost. Li bude mít asi víc omezený akční rádius, u nich bude brzo pěkná kosa nejen ráno.
Místo srazu jsme měli jasné – zase Šumperk. Pro nás oba je to docela solidně dostupná oblast na půl cesty, oba to máme méně než 60 km. Tak proč toho nevyužít a trochu nesplknout.

Ráno bylo docela kruté. V Olomouci bylo 11°C, Li naměřila dokonce pouhé 3°C. Oba jsme vyjížděli před osmou, abychom byli kolem desáté v SU. A řeknu vám, tyhle nízké ranní teploty jsou peklo. Člověk se musí pořádně oblíknout a tahat na zádech batoh, kam postupně odkládat oblečení, ve kterém je už horko. Já teploty rozhdně nepodcenil a tak vyjel dokonce i v lehkých dlouhoprstých rukavicích a v návlecích na tretry. A dobře jsem udělal.

Září je úžasnej měsíc pro pouštění draka. Na Hané mi foukalo jako o život :-). A samozřejmě, jak jinak než do tlamy :-). Čili jsem si pěkně hrábnul. Haná je sice fajn rovina, ale jak tam foukne vítr, není se kam schovat. Takže jsem bušil jak o život a víc jak 30 to nejelo :-)

Malé oživení na placce přichází v Libině, kde je jeden kopec. A vzápětí další, v Hrabišíně. Ale jinak opravdu placka k pohledání, největší výzva je tam nadjezd nad železnicí :-)

Hrábl jsem si opravdu slušně. Když jsem přijel do Šumperka, byl jsem mokrej jak myš. Dojel jsem k nádraží, kde jsme měli sraz a zahlídl, jak z druhé strany jede Li. Vyšlo nám to naprosto špičkově.
Patřičně jsme se přivítali a po krátké pauze, kterou jsem zasvětil odhazování zbytečných svršků, jako jsou například návleky na tretry nebo tílko, jsme pokračovali dál do Losin. Stejně jako posledně. Li se vyjádřila, že budem za blbce, protože to vypadá, že snad jinam než do Losin a tamního zámeckého parku netrefíme. Ale co dělat, když je tam tak krásně a takovej božskej klid. Tam se dá dělat veeeelká spousta věcí ;-). Tam jsme zůstali následujících pět hodin. Prochodili jsme zámecký park, něco málo nafotili (klik – moje, klik – Li) a skvěle si (nejen) poklábosili. Utíkalo to jako voda.

Návrat domů byl super. Vítr, který mi ráno foukal do tlamy, se samozřejmě otočil, tak mi do tlamy foukalo zas :-). Daň za absenci kopců? :-).
Domů jsem dojel chvilku po setmění. Vyšlo mi to akorát.

130 km, AV 26, 560 m up. A skvělej den. Li, díky za fantastickou společnost.

Dneska jsem trochu prohnal silničku. Sice se mi děsně nechtělo, ale překecal jsem se a vyjížďka stála za to. Trasu Olomouc – Pohořany, což je 18,5 km s 400 nastoupanými metry, jsem dal s průměrem 19. Prvních 10 km je rovinka, pak se to pěkně zvedne, poslední část výstupu je už dost velká prasárna.
Dneska se mi jelo fakt skvěle. Do úseků, kde se většinou poněkud trápím, jsem dneska valil jak magnetická dráha. Prostě spokojenost. Na to, že je začátek podzimu, to nebylo vůbec špatný.
Nahoře jsem si dal chvilku pauzu a pak jel zas dolů, trochu mrznout ve sjezdu.

Suma sumárum – 40 km, AV 24 a 430m up. A pro rejpaLI, foceno mobilem ;-)