navazuju na Seržův blogpost "úchylný hity" se svou troškou do mlýna.

koukám si takhle na statistiky a vybafla na mě tahle sranda: http://blogsearch.google.cz/blogsearch?hl=cs&um=1&ie=UTF-8&q=udelat+si+fotku+jako+modelka&lr= (udělat si fotku jako modelka). tak jsem nakoukl, jaký odkazy to nabídlo a jako první se na mě tlemí můj blog - hledané frázi odpovídá post o upgradu bika se slovy "model" a "si"

jak by řekl klasik - "no to mě ho teda vyndej" - nechápu, co mám společnýho s modelkama :-). každopádně, některý hledaný fráze jsou fakt dokonalý.

tááák, here we go.

včera dorazil rám, dneska zbytek komponent. takže, hurá do stavby. byl jsem pěkně nedočkavej, až si z pošty dovezu balíčky. ale dočkal jsem se a v šest jsem se pustil do práce. následuje galerie z 1. dne prací. na jedné z posledních fotek si všiměte rozdíl mezi pláštěm Kenda 42mm a WTB Nanoraptor 2,1” – balon jak prase

p.s.: omluvte prosím bordel v kuchyňce, který je v pozadí některých otek – v zápalu boje jsem ho neřešil

to je zatím vše. chybí mi pár věcí, které pořídím zítra a pokud mi bude nebe milostivo, ve čtvrtek bych moh vyjet.

závěrem chci poděkovat microsoftímu live search hledání odpovědí a serverům ivelo a bajk.cz za články o montáži klik a řetězové lince, které mi dost pomohly.

p.s.: kliky SLX jsou v reálu hezčí než na fotkách.

Ještě jsem vás neseznámil s kamarádovou privátní čajovnou Lamaneo, která je zároveň i mou čajovnou domovskou.
Tímto vás zvu na krátkou procházku.

Čajovničku najdete v půdním prostoru jednoho starého baráčku v Olomouci.

Vítejte	Jen vstupte	a buďte našimi hosty	čajovník už čeká

soustředění	“moja”	stěna s mandalou

čajovníkův brácha	pódium

nádobí	tibetské praporky

zelený pu-erh	jeho “drcení”	a je připraven na zalití

už je ve zhongu	krásnej, ne?	zalíváme

a zase slíváme	krásná barvička	balení

Líbilo? Doufám, že ano.

Příští týden bude asi ve znamení monotematického seriálu blábolů a fotek

V plánu upgradu jsem udělal malou, nepodstatnou změnu . Doslechl jsem se totiž, že Sup na rok 2009 udělal změnu v distribuci. Nebudou se prodávat samostatné rámy 929, ale pouze vyšší verze Team, která je v bílozelené barevné kombinaci. Takže drobná čára přes rozpočet – rám bude podstatně dražší a navíc v mě nevyhovující barevné kombinaci. Tož co teď – nehodlal jsem čekat na nový rok, jestli je tahle informace pravdivá, nerad bych zjistil, že to pravda skutečně je – začal jsem znova lovit rám z edice 2008. A měl jsem kliku u tandem-bike. 929D měli v 21,5”, což je ideální. Tak jsem si ho objednal, spolu s ním i hlávko a pláště.
V Tandemu mi vyšli vstříc – nabídli mi nalisování hlávka na rám a doporučili mi i lepší model hlavového složení s průmyslovými ložisky. Takže, plus pro ně. Udělali mi radost.

Rám dorazí v pondělí. Upgrade bajka se tak dost výrazně posune kupředu.

Jenže, problémek. Stávající bike je pořád na Pradědu, kde zůstal po víkendové prasárně. Tož, hurá pro něj.

Zatímco ještě před 14 dny bylo krásně, pár dní nato se přihlásila zima. Na kopci napadl sníh, ochladilo se… Vyjet tam autem nepřichází v úvahu. Takže, autobus to jistí.
Cyklobus z Ol. na Praděd je sice pomalejší než klasický bus, ale člověk nemusí přesedat na hvězdě. takže ve výsledku vychází líp.
V plánu jsem měl dvě alternativy návratu. Buď po vlastní ose a nebo busem, podle deště.

V buse jeli tři lidi, včetně mě. Není čemu se divit, při takovém psím počasí. Dva spolucestující vysedli někde po cestě.
Zaplatil jsem, usadil se na místo a pustil si Jazzanovu. Cesta pěkně ubíhala, já chvilku koukal z okna a chvilku pospával.
Někde na hranicích kraje nahradila Jazzanovu kapela Incognito a začalo drobně pršet. Myšlenky na návrat po vlastní ose začaly brát za své.
V Rýmařově už pršelo silněji. A autobus byl prázdnej .
V Morávce jsme nabrali asi 10 tůristů v pláštěnkách. Prej jestli jedem na Ovčárnu. Zajímalo by mě, co kdo v takovýmhle nečase jede dělat na hory. Já, kdybych nemusel pro mazlíka, zůstanu doma v peřinách
Asi v půlce cesty z Hvězdy nahoru se k dešti přidal i sníh. A od obrázku výš už sníh dokonce i ležel. V druhé polovině září. Jen vesele.
Na Ovčárně bylo docela škaredě. Ale překvapilo mě to množství aut a lidí. Že by nová móda: “Na hory v každém počasí?”
Vyrazil jsem. Pár minut jsem bojoval s kapucou – jedna část šňůrky, která se váže pod bradu, byla zalezlá uvnitř. Během chvíle mi promrzly prsty, tak jsem se na to vykvákl a šel bez kapuce.
Incognito skončilo a začal elektro-ambient – Banco de Gaia: Last Train to Lhasa. Do tohohle počasí jako dělané.
Velkým obloukem jsem se u Figury D vyhnul dírám, které mě minule stály zranění kotníku. Teď byly plné vody a na mokré cestě byly vidět ještě hůře. Fuj.
Brýle jsem odložil někde u odbočky na Barču – byly totálně k nepotřebě. Vítr foukal přibližně od severu, čili přímo proti. Takže jsem musel jít s hlavou pěkně skloněnou. Tak jsem vypl mozek a pěkně šlapal do rytmu.
Takhle mokro jsem už dlouho nezažil. Déšť mi docela rychle promáčel jak větrovku (o které jsem si myslel, že něco vydrží), tak i kalhoty (s teflonovou vrstvou na látce). Funkční prádlo vespod taky pěkně rychle promoklo. A boty taky – po cestě všude tekla voda a místy jsem se pěkně brodil břečkou.
Předešel jsem pár turistů, co šli bůhví kam… znova jsem se zamyslel, co lidi v tomhle nečase táhne na hory.
Cesta naštěstí rychle utekla. A počasí se zhoršovalo. Za odbočkou na Švýcárnu mi foukalo pěkně z boku a voda mě liskala . Podmínky fakt super .
A vlezl jsem do mraku, viditelnost na dvě tyčky.

Uff, jsem nahoře. Honem po schodech nahoru a zalézt do baráku.
Za chvíli pro mě přišel kamarád a já se šel sušit. Všechno kromě spodních kraťasů dolů a rozvěsit na teplo. Kraťasy jsem si pěkně vycpal novinama.
V místnosti bylo příjemné teplo, pokecali jsme a já pospával.

Návrat po vlastní ose nepřicházel v úvahu – daleko bych nedojel. Takže, pěkně cyklobusem v půl páté.

Zkontroloval jsem bika, seřídil brzdy (desky dostaly v prašných sjezdech docela zabrat), oblíkl se a vyrazil. Po třech krocích z baráku se do mě opřel severák a odfoukl mě kus doprava. Takže sjezd moc v úvahu nepřicházel. Rozhodl jsem se sejít po boční cestě, která ústí pod Strmilovákem. Tam byl jenom sníh, takže to nemuselo tak klouzat.
Postup proti větru moc příjemný nebyl. Boj o každý metr. A na konci tohohle úseku jsem zas schovával brýle.
Sjezd mě překvapil. Dopolední břečka byla pryč, cesta byla holá a mokrá. Ovšem, sjížděl jsem ji vyloženě krokem, ať nemám mokrej zadek. Blatník by bodl
U odbočky na Kurzovní jsem potkal další blázny – dva borci na silničkách jeli nahoru. A u Barči jsem potkal další dva. Srandisti.
Dojel jsem na Ovčárnu a na chvíli zalezl do tepla na Figuru. A u Figury postával dokonce Zimovčák i s kostitřasem. Asi se jela nějaká akce.

Cesta busem zpět docela utekla. Z Pradědu dolů jeli zas nějací turisti. A jeden z nich byl nějakej recesista – na zádech měl batoh, v něm bečku. V ruce měl “pípu” a za jízdy si natočil pivo, které pak popíjel.

Takže, bike je doma a v týdnu vás budu oblažovat postupem prací na něm

MS nedávno uvolnil beta verze programů z rodiny Live.

V tomto postu se pokusím rychle shrnout první dojmy:

• Writer:
  toolbar, který byl ve staré verzi na jeden řádek, je nyní na dva řádky – v prvním je Publish a příkazy pro nový post a uložení konceptu. v druhém řádku pak najdete editační příkazy. Nechápu, proč to udělali. Zbytečně to zabírá místo a nenašel jsem způsob, jak panely přetáhnout. Nicméně jde o betu, takže snad to ve finálu opraví.
  
  Jinak jsem zaznamenal pouze kosmetické změny v UI. Postranní panel je o něco hezčí než byl.
  
  Stejně tak i spodní lišta s přepínáním náhledů a kategorie…
  Resumé – program je hezčí. na funkční změny jsem nenarazil, takže nehodnotím. to ale neznamená, že nejsou
• Messenger:
  
  Změna ksichtu programu, pár témátek vzhledu (mě se nelíbilo ani jedno)
  Byla oddělena zpráva stavu a název skladby. Trochu předělali filtrování kontaktů a dole v zápatí nad reklamou přibyly novinky z Live od přátel.
  S novou betou nechodí pluginy, takže na messenger plus nebo SweetIM zapomeňte.
  Trochu se změnil vzhled okna konverzace. Smajle a formátování se přesunulo pod editační box. Taby zatím pořád neumíme. Škoda. (vobrázek sem dávat nebudu)
  resumé: kosmetické změny, pár vychytávek, nic revolučního.
• Přibyl konektor pro Office Outlook. Předchozí verze konektoru byla tuším dostupná pouze s placeným Hotmailem, nyní je to zdarma. takže sbohem “outlook expresse a jeho klony”
• Dále nás MS oblažil aplikacemi typu nová photo gallery a movie maker – ty jsem neinstaloval; na obrázky mám Faststone Max a na střih videa Sony Vegas. Dále přibyla aplikace Live Call – asi jde o nádstavbu nad WLM, nezkoušel jsem.

Suma sumárum – žádná revoluce, mírná evoluce a vylepšená integrace. ale vzhledově jsou nový bety moc pěkný.

Jak ten hip-hop moc nemusím, pár hh věcí mě dost zaujalo. Postupně je sem na blog postuju.
Tohle je další z nich. Du dolu…
Tahle skladba má prostě hloubku, poselství… svým hodně zvrhlým způsobem to dává smysl.
k tomu skvělá kamera, střih, hudba. Jako celek je to prostě dokonalý.

Pokusím se udělat malý přehled serverů nabízejících mapy. Popisovat je budu z pohledu cyklisty toulajícího se po ČR, jak silničního, tak i bikera. Tohle Popis je samozřejmě silně subjektivní, takže se od vašeho může lišit . Obrázek si udělejte sami, já moc hodnotit nebudu.
Tak, pojďme. První jsou obecné servery

1. mapy.cz
   asi nejznámější český projekt – seznamácké mapy. Umí základní mapu, fotomapu, turistické mapy od Shocartu, jako bonus nabízí “další mapy” – starší fotomapy a stařičkou mapu z období Rakouska-Uherska
   Na základní mapě nabízí možnost zobrazit si stínování a ukázat tak kopce a údolí
   Na fotomapě a turistické mapě si můžete zobrazit i turistické značky a cyklotrasy.
   Turistická mapa není k dispozici ve velkém přiblížení, na fotomapě při velkém přiblížení neuvidíte vrstvu s TZ a cyklotrasami
   Další funkce:
   jednoduché plánování trasy např. pro auto
   ukáže vám GPS souřadnice
   jednoduché měření vzdálenosti
   umístění vlastní značky na mapu a generování odkazu
   tisk mapy – mapa se nejdřív vygeneruje jako obrázek a ten pak můžete uložit nebo tisknout.
   na mapy je vázána databáze fotek různých míst.
   a samozřejmě hledání.
   
   jako negativa bych viděl:
   místy nepřesné turistické mapy – jsem hnidopich a vím o tom, ale čas od času narazím na renonc v místě, kudy jezdím. Ale to je jenom malá drobnost
   občas delší odezvy jednotlivých služeb, na kterých to běhá – tzn api a jednotlivé servery s obrázkama
2. amapy.cz
   mapy serveru atlas.cz. nabízejí trochu jiné mapové podklady než ty seznamácké a mají trochu méně funkcí.
   zobrazení jsou tři: základní mapa, letecká fotomapa a turistická (ta je od DPA). Opět máte možnost zobrazení TZ a cyklotras, stínování a fotky chybí (nebo jsem je přehlíd)
   Základní mapy mají hodně podrobnou síť polních a lesních cest, podstatně podrobnější než seznamácké mapy. takže pokud budete plánovat XC švih po neznačených trasách, koukněte sem.
   Další funkce jsou podobné jako u seznamu – vlastní body, plánovače, GPS, měření.
   
   aktualizace: amapy mají nový podklad pro turistiku. proti seznamáckým mapám to vypadá jako podstatně líp zpracované a zdá se, že jim lépe sedí i neznačené lesní cesty
   
   dost velká nevýhoda je ne zcela korektní funkčnost v Opeře, kvůli amapám musím pouštět WIE7. A taky docela pomalej server.
3. Supermapy na centru
   Podobné jako mapy Atlasu. Zdá se, že využívají některé služby těch atlasáckých. Mají dost omezené možnosti zvětšení – aspon co jsem zkoušel v okolí Olomouce, třebas na Jívové – Seznam nebo Atlas nabízí větší zoom. A taky otočené ovládání kolečkem. Naopak plus je spolupráce s jízdním řádem – mapa zobrazí zastávky autobusu/vlaku a můžete si naklikat spojení.
4. Mapy na IDNES
   Nefunkční v Opeře. Dost podstatná nevýhoda. Ve WIE7 to chodí, ale nadšen z nich nejsem. Služba je dost pomalá, vyloženě turistickou mapu nenabízí (TZ se objeví pouze v největším přiblížení, které není nijak podrobné). Takže pro cyklistu/turistu docela k ničemu.
5. Mapy na googlu
   Funkce terénní mapy, fotomap, hybridní mapy a klasické mapy. fotomapy naší republiky zatím nejsou moc přesné, v tom je Seznam a Atlas lepší. Nicméně klasická mapa je hodně přesná, za což patří Googlu pochvala.
   na googlich mapách pracují některé plánovací služby, o kterých se zmíním později, takže si je trochu osahejte.
6. turistika.cz
   Vyloženě turistické mapy se zakreslenými TZ. Posouvání mapy bohužel není bezešvé, posouvá se klikáním na šipky u okraje mapy, celá stránka se znovu načte.
   

Speciální servery: hlavně co se týká funkcí zjištění výšky

1. Vyskopis.cz
   Pomocí map googlu, seznamu a atlasu si můžete různě měřit výšky. Však zkuste a uvidíte. Já to moc nepoužívám.
2. Mapy.risy.cz
   mapový server se spoustou zajímavých funkcí (zjistěte si sami ) – já vypíchnu možnost zjištění přibližné výšky místa, na které si kliknete. Přesnost odhaduju na cca 3m, zkoušel jsem to na pár místech, kudy jezdím a sedí to.
   Mimo jiné umí i turistické značky.
   Velká nevýhoda: když si pohnete s mapou, načítá se znova komplet celá stránka a ne pouze aktualizovaná mapa. platí i pro zoomování.
3. Databáze nivelačních bodů
   Pokud máte někde poblíž domu nivelační bod, můžete si s jeho pomocí naprosto přesně seřídit výškoměr. Využijete hlavně ve městech.
4. Izgard – vojenské mapy
   Server přesných vojenských map. Bohužel neumí bezešvé posouvání mapou, takže je to trochu nešikovné.
   

Plánovače tras

1. bikemap.net
   Služba jede nad mapami Googlu. Naklikejte si svou trasu, můžete použít buď free mode, kdy trasu vyloženě klikáte a nebo režim “magnet”, kdy si naklikáte jenom průjezdní body a trasa se vykreslí po silnicích. Po dokončení mapy se vygeneruje výškový profil, který je interaktivní – pokud v něm jezdíte kurzorem, zároveň se vám ukáže i pozice na mapě. Pokud si zde založíte účet, můžete si udělat svou vlastní kolekci tras. A samozřejmě si můžete prohlížet trasy ostatních uživatelů. Funguje zde vyhledávání. Kolem serveru se pomalu tvoří velká komunita uživatelů, takže zde najdete inspiraci
   Jak funguje ukládání tras, pokud nemáte účet, jsem nezjišťoval.
   
   Pro silničáře je funkčnost “magnetu” velice dobrá, bajkři bohužel mírně ostrouhají a musí si trasu naklikat. googlí mapy zatím samozřejmě neznají naše české polní a lesní cesty.
   
   Velká nevýhoda je občasná nestabilita služby – naklikáte si trasu, dáte uložit a server vypíše nějakou obecnou chybu. Trasa se vám uloží, ale pak se na server třebas půl hodiny nedostanete. Snad to brzo opraví.
2. veloroutes.org
   Služba podobná předchozí bikemap, opět běží nad googlem. Zatím si trasu musíte přesně naklikat, “magnet” jako v bikemap zde není (dostupný je v beta verzi). Jsou zde k dispozici podrobnější profily trasy a podrobnější statistiky než u bikemap. Uvidíme, jak se bude tato služba vyvíjet dále.
   Pro ČR zatím (u mě) nefunguje "magnet" - asi nejsou k dispozici data.
3. toporoutes
   Další projekt, co nechodí korektně v Opeře. Na tenhle prohlížeč se prostě kašle
   Ale jinak žádnej zázrak, dost jednoduchý ovládání, rychlost taky nikterak závratná.
   

Prozatím je to vše. Pokud najdete chybu, nepřesnost a nebo naopak novou zajímavou službu, pošlete mi to prosím na můj mejl a já to připíšu do článku. díky.

To zas byla akce

Na víkend 6. – 7. 9. hlásili pěkné počasí. S Evčou jsme se rozhodli využít situace a vyjet si na víkend do Jeseníků.

V sobotu ráno jsme se sbalili, já vzal baňáka a vyrazili jsme na cyklobus. Dobrá věcička – na olomouckém AN nastoupíte a vystoupíte na Ovčárně. Skvělá přiležitost trochu si zabajkovat na horách a nesedřít se cestou tam po silnici.
Na AN nastala první malá komplikace – nějak jsme nemohli dostat mou modrou potvoru do vozejku – oproti minulému roku trochu vyrostla – jiná vidlice se zdvihem 100mm místo 63, vlaštovky. Holt jsem musel povolit rohy a sklopit je.

V cyklobuse mě zaujala jedna historka: místa do autobusu i ve vozíku pro kola se rezervují dopředu (po internetu nebo u partnerů přepravce). Na sobotu byl vozík kompletně obsazen. Jak by taky ne, když mělo být nádherně.
Spoustu lidí jsme proto nemohli vzít – jak na olomouckém AN, tak i ve Šternberku jsme nechali zklamané turisty/cyklisty stát na zastávce. V Rýmařově se ale stala “divná” věc. Zastavili jsme a do předních dveří se narval obtloustlý pán a ptal se jestli je vezmeme. Řidič ho odmítl s odkazem na místo pro kola. Chlápek se začal děsně rozčilovat, že autobus je poloprázdnej. Řidič znova upozornil, že pro kola není místo a že je nutno si místa předem rezervovat. Chlápek už byl pěkně nepříjemnej a argumentoval, že o rezervaci nevěděl. Rozeřval se pak na celej autobus, že mají sraz na Ovčárně a že se tam prostě MUSÍ dostat. Chování řeznického psa. Potom si všiml, že na plošině u prostředních dveří je už jeden bajk a místo. Tak se rozhodl, že se tam prostě narvou. Řidič rezignoval a smečka pěti lidí patřících k tomu “pánovi” se začala rvát do autobusu. Pěkně ucpali celou střední část, kola byla prostě všude a komplikovala výstup na zastávkách v Morávce a na Hvězdě.
Nově příchozí se usadili, najednou jich byl “plný autobus”, jak se pěkně nahlas bavili. A s jakou samozřejmostí všem tykali. No nevím, co je tohle za chování. Zajímalo by mě, jak by uspěl normální člověk s normální prosbou. Ale jak pravil klasik bike-fora, Hribik_A1, “vidláctvo je stav mysli”…

Nějak jsme překlepali cestu až nahoru. Hurá, vystupovat a šup nahoru. Za nějakých 45 minut jsme vystoupali až na Praděd.
Já se po cestě trochu nudil (když jeden jede a druhý je pěší, tak se dost blbě synchronizuje rychlost). Strmilovák pod Pradědem jsem si dal cvičně dvakrát, z toho jednou s velkým batohem. Lidi ze mě trochu nestíhali – hlavně s tím batohem.

Pokud mě něco nepřestává udivovat, je to hovadismus pěších na cestě Ovčárna – Praděd. Lidi jsou jak puštění z řetězu. Chodí zásadně ve stádech tak, aby blokovali nejméně půl cesty, děti běhají ze strany na stranu, pejsci jsou buď navolno a nebo na dlouhém vodítku, takže není nouze o překážky. A motejte se mezi tím. Hlavně, že každej nadává na bajkry

Přivítali jsme se s hostitelem, ubytovali jsme se a kolem jedné jsem vyrážel na trasu. Viz mapka.
Plán byl následující – po zelené TZ sjet kolem švýcky ke Koutům nad Desnou, tam se napojit na modrou, vystoupat k dolní a poté i k horní nádrži elektrárny a odtud pak přes hlavní hřeben zpět na Praděd.
Profil trasy je jak horská dráha. Začátek v 1492 mnm, klesání do Koutů končí někde na 650 mnm a pak zas pěkně nahoru
 
Ke švýcce se projedete po asfaltu, od švýcky kousek až k Velkému Jezerníku vede písčitá pěšina a dál kolem Kamzíka kamenitý sjezd. A po celé cestě jsou parádní výhledy. Mě se ale nechtělo moc zastavovat a fotit, takže si to pěkně skoukněte sami .
Od Petrovky dál pak pokračuje sjezd po lesní asfaltce – zelené TZ, zimní lyžařské značení – pěší značka vede solidním sešupem dolů.

Sjedete až k mostu v Koutech a zas pěkně nastoupáváme udolím kolem Desné až k dolní nádrži. Já si ještě udělal odbočku k elektrárně

Kolem nádrže si užijete pár set metrů rovinku.

Na konci dolní nádrže potkáte opět říčku Desnou. A končí sranda. Následuje solidní výstup nahoru k hornímu jezeru – 8 km délka, převýšení skoro 500 metrů. Mě osobně to přišlo náročnější než Praděd z Hvězdy. Cesta se vine po úbočí kopců, občas narazíte na serpentinu. Kopce jsou porostlé mladými stromky, mezi nimi narazíte na krásné výhledy. V první polovině na vás občas koukne dolní jezero, v horní povlovině pak zpoza kopců vyleze Praděd.

Pravděpodobně největší mazec je v oblasti kolem odbočky na Tetřeví chatu a Medvědí horu (to je ta se třemi větrnými potvorami, které se skoro nikdy netočí) – tady si výstup pěkně užijete. Hlavně od křižovatky dál – to před sebou vidíte, co ještě čeká :-) a stojka je to pěkná.

Konec, focení, konec flákání, čeká nás poslední výstup k hornímu jezeru. Já k němu dojel přes parkoviště a poslední metry vylezl po schodkách. A pak už jenom “týýýý vole, to je mazec”. Najednou se před vámi otevře obrovská vodní hladina.

Z horní nádrže můžete buď zase po schodech dolů a nebo sjet po cestě a dát si kolečko po vnějším obvodu. Je tam velice solidní sjezdík, já na něm nabral přes 60 k/h

Dojel jsem zase k závoře a pokračoval směrem na hlavní hřeben po cestě kolem kopce Vřesník po neznačené cestě, která se napojovala na modrou TZ

Na horní nádrži ale došlo ke komplikaci – natáhl jsem si něco v pravém koleně. Kolem Vřesníku se ještě jet dalo, většinou je to tam z kopce, ale dál už byl problém.

Evča mi mezitím vyšla naproti po hřebeni. Sraz jsme měli někde po cestě.

Sjel jsem až ke křižovatce s modrou TZ a omylem zabočil na opačnou stranu. Omyl jsem si uvědomil až pod kopcem a následoval návrat zpět. Už ale pěší. Modrá TZ stoupá dost prudce a já nemohl kvůli kolenu jet. Jít se dalo v pohodě. Jenže to byly 4 km chůze. A čas se pěkně rozběhl, už se blížila šestá. Nějak jsem došel zpět ke křižovatce a pokračoval po modré na Františkovy myslivny. S Evčou jsme se potkali asi 2 km od rozcestníku. Tam jsem se taky dověděl, že nás čeká docela zajímavý výstup – na 3 km nastoupat 170m, z toho věšinu na úseku dlouhém zhruba 700m. Cesta tam vypadá následovně  pořád skoro rovina a pěkná široká lesní cesta. Ta najednou končí a místo ní krpál nahoru lesem.

A v těch místech se nám taky pěkně setmělo. Naštěstí jsem měl světla v batohu. Bika jsme společnými silami vytáhli až na rozcestí, kde jsme se měli napojit na zelenou směr hřeben. Vystoupat tou cestou bylo docela v pohodě. Sice jsem byl strašen, že jde o kozí stezku, ale bylo to podstatně lepší než Kraličák. Akorát jsme museli přenášet kolo přes pár spadlých stromů, což nás zdržovalo.

K Františkově myslivně jsme dorazili pěkně potmě. A už bez vody, která došla. Babo raď – když kouknete na mapu, tak uvidíte, jak se v tom místě pěkně klikatí značka. Zjistit, která zelená je ta správná bylo dost náročné. Nechtěli jsme jít zpět dolů k dolní nádrži, kde bychom se napojili na rozcestí U kamenné chaty na modrou jdoucí na Praděd – ten výstup by byl pěkně náročný. Nicméně se zadařilo a našli jsme správnou značku. A začal další výstup. Na Velký Máj je to pěkně do kopce. Tahle stezka je místy dost obtížná díky kořenům. Kus jdete lesem a potom vyjdete na chodník vedoucí pěkně nad srázem dolů. V noci to bylo dost nepříjemné – nemám rád výšky a ten sráz po pravé ruce jsem vyloženě cítil. Chodník je tam dost úzký.

Našli jsme potůček. Riskli jsme to a pořádně se u něj napili. Zatím žiju, tak ta voda asi závadná nebyla. Ale v poslední době mě snad nic neudělalo takovou radost, jako napít se z něj.

Úspěšně jsme dorazili pod Velký Máj a odpočali si. Výstup po zelené byl dost solidní – 1,6 km a 150 m převýšení, opět nerovnoměrné rozložený.

Z Velkého Máje na Vysokou holi to bylo naštěstí v pohodě. Hřeben je tam místy rovný, takže jsem mohl nasednout a chvílemi i jet. Nikomu to neříkejte, je to zakázané (i když nechápu proč, vede tam nádherný široký chodník. asi by bajkři tu písčitou cestu zničili )

Ta noc byla nádherná. Teplo, vítr ustal, jasná obloha, nikde ani světýlko, jenom spousta hvězd. Přímo nad hlavou Mléčná dráha, sem tam meteor… tohle na Pradědu zažijete málokdy. Ani únava najednou nebyla tak strašná.

Při výstupu se kolena držely, ale jak jsme sestupovali dolů kolem Petrových kamenů na Ovčárnu, začaly prostestovat. A protestovaly pořádně. Hlavně ten natažený sval.

Konečně jsme dorazili na Ovčárnu. Chyběl poslední úsek – 4 km na Praděd. Ten už naštěstí utekl jak voda. Utahaní a žízniví jsme došli kolem jedné v noci.

Cesta zpět druhý den po vlastní ose nepřicházela v úvahu. Však mrkněte na profil, co jsem ušel pěšky.

Bajk zůstal na Pradědu a my jeli busem.

Mezi Figurou D a Ovčárnou došlo k poslední z řetězu komplikací. Na silnici jsou tam dvě díry. Já nedával pozor a do jedné z nich šlápl. Pěkně nešikovně. Nejen, že jsem hodil tlamu a pěkně se odřel na loktech a kolenou, ale jako bonus jsem si pěkně zvrtnul kotník. Vylézt do busu byl hrdinský výkon. Naštěstí to není vážné, chodit můžu, ale příjemné to v žádném případě není. Bejt v Americe, tak zažaluju správce cesty

nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci. stokrát opakované a pořád pravdivé.

V neděli mi po cestě na Hostýn, kousek za Olomoucí, zdechl akumulátor v přehrávači . Jelikož strašně nerad jezdím potichu v době, když jsem sám, tak jsem samozřejmě zastavil a aku vyměnil za jiný. Ten zdechl za chvíli taky . A třetí byl rovněž vybitý . Asi jsem v euforii nad opravou zapomněl nabít .

Měl jsem štěstí v neštěstí. V Majetíně jsem objevil otevřenou sámošku. Docela zázrak, najít v neděli na dědině obchod. Naklapal jsem dovnitř a rychle se začal shánět po náhradních mikrotužkách. Silnička stála venku nezamčená, tak jsem samozřejmě spěchal. Prodavačka mi podala balíček 4 mikrotužek a chtěla asi dvacku. Čili pětikačku za kus. Zaplatil jsem a valil ven, nechěl jsem prodlužovat dobu, kdy bude mazlík bez dozoru.

Baterky samozřejmě nebyly alkalické. Co bych taky chtěl za tu cenu . Hlavně, že to zas hraje

Výdrž? Tristní. Zatímco na akumulátor 1000 mAh můžu přehrávat pěkně dlouho (konkrétní dobu změřenou nemám , ale krátký to není), na tyhle pseudobaterky jsem vydržel asi hodinu a půl/kus. Čili jsem je sežral tři.

Co je to asi za šmejd, když ho MP3 přehrávač s 2GB SD kartou dokáže takhle rychle vycucat. A jaká cílová skupina si může tohle koupit? Pokud bych měl víc času, samozřejmě bych šel do alkalické baterky a měl bych pokoj na 3 dny.

Suma sumárum – peneženka pláče, příroda pláče… vyrábět takovýhle shity asi moc ekologický nebude. Hlavně, že si někdo namastí kapsu prodejem krámů.

Samozřejmě můžete říct “nekupuj to, ignoruj to”… jenže je cesta ignorace ta správná? producent stejně tyhle krámy bude chrlit dál…

zleva: Plasan, Nooski, Doom, Mirage, Luděk, Tom Navrc, Stancek.