včera pršelo dopoledne, dneska pro jistotu celej den. Já sedím u Crysis a občas kouknu ven jestli náhodou nepřestalo. nee :-)

jedinej, kdo z toho má radost, jsou asi kvítka. třebas ty na našem balkoně :-)

…Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaká hra takhle nadchla…

Hry v poslední době moc nesleduju. Vychází jich tolik, že se v tom už vůbec neorientuju. V podstatě teď zůstávám u svého archivu odzkoušených pařeb. Další důvod je i zastaralost mého kompu – A64 x2 3800+, 2GB DDR a GF8600 GT není zrovna herní sestava. Takže moderní pařby jdou mírně mimo mně. Tak jsem přehlídnul i Mirror’s Edge. Když jsem zahlídl články a preview, moc mě to nenadchlo – skákačka beze zbraní, to bude děsná nuda. Ovšem, opak je pravdou.

Nedávno jsem měl možnost zahrát si demo. Po pár minutách jsem usoudil, že to nebude zas taková blbina a po trochu delší době jsem usoudil, že to pro mně je “must have” věc.

Příběhová linka je jednoduchá – moderní velkoměsto blízké budoucnosti plné šťastných lidí, kterým slouží technika. Jenže, něco za něco. Lidé vládnoucí městu mají pod palcem veškerý tok informací a rozhodují, která data se dostanou do rukou jejich ovčanům.
Pokud chcete poslat nějakou zvláštní zprávu, musíte si sehnat kurýra, zde zvaného běžec, který ji doručí osobně. Většinou k tomu použije krkolomnou cestu po střechách, okapech a skrz různé rozestavěné areály.
Běžci jsou lidé na okraji společnosti, které vládnoucí vrstva tak nějak ignoruje, protože si je vědoma své moci nad většinou ovčanů a hlavně nad masmédii.

Vaše postava, Faith, je jednou z těchto běžců a spokojeně si žije svůj život na střechách.

Ve městě se chystají volby starosty a jeden z kandidátů slibuje velké změny. To se samozřejmě nelíbí někomu ve stávající vládě a kandidáta nechá zabít. Podezření padne na sestru Faith, která je u policie. Faith jí slibuje, že očistí její jméno a vypátrá vraha. Tím se sama ocitá v nebezpečí života.

Po úvodním tréninku jste vrženi do víru událostí, jde po vás policie i najatí vrahové. Musíte dělat to, co umíte nejlíp. Utíkat.

Běhání po střechách je hlavní náplní hry. Tento prvek je zpracován skvěle. Lokace jsou různorodé, samozřejmě nemůžete poskakovat  jenom tak bezhlavě. Spousta míst jsou skutečnou výzvou pro mozek i prsty. Hra vám sice pomáhá řešit jednotlivé puzzly tím, že vám červeně označí předměty, které můžete použít pro přeběhnutí nebo skok, ale za ručičku vás nevede – puzzle si musíte pěkně rozmyslet a pak šikovně proskákat. Nuda? Nemyslím. Některé hádanky dají pěkně zabrat. “Mám to přeskočit a nebo proběhnout po zdi? Trefím se na tu prostřední střechu?”
Ovládání je zpraocváno pěkně – používá se jenom pár kláves. pohyb, akce, skok, otočka, skrčení a speciální klávesy. Všechno si můžete nastavit tak, aby bylo po ruce. buď kolem šipek nebo WSAD, jak jste zvyklí. Jednoduchost ovládání je skvělá, hraje se velice elegantně.

Souboje s protivníky jsou taky super. Můžete si vybrat. Buď jim utečete nebo jim dáte jednomu po druhym do budky a nebo prvnímu seberete zbraň a ostatní postřílíte. Faith je hlavně běžec, takže nejraději bojuje beze zbraně. Pokud nějakou seberete, tak ji tím hodně zpomalíte. Přestane běhat a bude jenom chodit.

U soubojů se skvěle bavím. Není nad to připlížit se k jednomu enemákovi zezadu, sebrat mu zbraň a ostatním ukázat, zač je toho loket :-)
Zbraní je docela dost. Záleží, kdo proti vám stojí. Obyčejní policisté jsou ozbrojeni pistolí nebo brokovnicí, příslušníci SWAT mají samopaly H&K UMP, ostřelovači používají pravděpodobně Barret M82 a občas narazíte i na kulometčíka  ozbrojeného M249 S-SAW.
Zapomeňte na nějaké přebíjení. Když seberete samopal, ze kterého někdo vystřílel 15 ran, máte jenom ten zbytek a pak ho můžete zahodit a jít shánět další. I tato vlastnost přidává soubojům na atraktivitě. Bitka s pěti policisty ze SWAT je pak hodně zajímavá. Naštěstí je tu možnost nepřítele načnout dávkou a dorazit dvěma ranami pěstí.
Já osobně jsem si nejvíc srandy užil s kulometem na lodi – překvapit pět nepřátel a jednoho po druhém je usměrnit dobře mířenou dávkou, tomu říkám rovnováha sil.
V bitkách dost záleží na tom, jak si věříte. Pokud na vás jdou dva, zvládnete je. Na víc jsem si netroufl – jednoho z nich sice můžete zbuchat, ale ti ostatní vás mezitím pečlivě krmí olovem :-). Takže, raději zdrhnout :-) nebo se je pokusit rozdělit a zpracovat po jednom.

Pro mně je největší výzvou běhání po střeše a skákání, kvůli tomu mám Mirror’s Edge tak v oblibě. Nemám rád výšky. Když jsem při prvních pár skocích zastavil u okraje střechy a podíval se dolů, dělalo se mi tak trochu nevolno. Dojem z výšky je opravdu realistický. A celé město je doslova prošpikováno různými skoky a pády. Na jedné straně fuj, na druhé je to pastva pro oči.

Jednotlivé mise jsou mezi sebou propojeny krátkými filmečky – ty jsou dělané nikoliv jako enginové animace, ale jsou kreslené v komixovém stylu.

Ke hře patří samozřejmě i hudba. V Mirorr’s Edge je povedená. V každé misi hraje jiná skladba. Žádného opakování témat se nedočkáte. A když jde do tuhého, muzika samozřejmě přitvrdí a žene vás kupředu.

Moje hodnocení? Skvělá hra. Za ty peníze, v současné době kolem 1000 kč, rozhodně stojí. Pár chybiček se sice najde, ale klady je rychle zamaskují.
Obtížnost je vyvážená, bezhlavé akci moc nepřeje. Bez mozku a bystrých oči se daleko nedostanete, bez šikovných prstů rovněž ne. Pokud vám nechybí ani jedno, budete se skvěle bavit a u některých vypečených zákysů se asi budete hodně vztekat :-)

Galerii screenů a další informace najdete na http://mirrorsedge.vokr.com/. A já se s vámi rozloučím videem…

Dneska se zas zadařilo.
Už druhej den je děsně dusno, Modrá obloha, vymeteno a strašný vedro. Včera jsem na nějakej trénink kvůli vedru a lenosti rezignoval a válel se doma u kompu. Dneska už to ale obkecat nešlo. Sice jsem se snažil najít se nějakej ten důvod, proč zůstat doma, ale nakonec jsem po děsným přemejšlení, jestli teda jo a nebo ne, vyrazil.
Vyrazil jsem si kolem Bystřičky do Bystřice a z tama lesem na Lošov a Radíkov. Trápil jsem se jak něco. Na slunku 29°C, ve stinu o moc chladněji nebylo, vítr nikde… nejelo mi to, nechladilo to, přehříval jsem se a morál žádnej. Takže jsem jel rychlostí mrtvého koně a předjížděly mě i babky s trávou pro králíky na nosiči :-)
Ani v lese se to moc nezlepšilo. Aspon jsem se mohl kochat.

Objel jsem si kolečko po Kopečku, podíval se na cestičky, kde jsem x let nebyl, dorazil až do Posluchova a sjel zpět na Bystřici, po “pětce” (cyklotrasa č.5) jsem se vrátil do OL.

V Olomouci jsem zažil storku, která mi bohatě vynahradila celý to trápení. Přes plot jsem zahlídl kamaráda, jak seká dřevo, tak jsem se u něj zastavil na kus řeči. Po chvilce vidíme, jak k nám míří policejní auto. Řidič stáhl okýnko a pozdravil nás. A pak to přišlo…

“Pánové, prosím vás, neviděli jste tady pobíhat nějakýho borečka, co si…” policajt se zarazil a formuloval, jak to říct. Po chviličce to zformuloval a pokračoval… “co si honil péro”.

V tu chvilku jsme lehli. Takovej záchvat smíchu jsem už dlouho neměl. Policajty jsme samozřejmě nakazili taky. Po chvilce nám vysvětlili, že si nějací lidi stěžovali na pobíhajícího úchyláka v té oblasti. My jsme jim řekli, že jsme nic neviděli a policajti zas odjeli. A já mám námět na příhodu :-D

A už je to tu zase :-). Evangelisti se činí…
cituji z bike-fora:
Jogador  (23.05.2009 01:17:41)
1x> Windows 7 RC
Ahoj, nemáte už nikdo nahozený nový windows, válí se tu předemnou a já přemýšlím, zda ho nainstalovat, nebo zůstat u vist, především mi jde o to, jestli pod něma pujde MapSource a SportTracks. Děkuji

chvíli probíhala normální debata. ale jenom chvíli. Evangelista na sebe nenechal dlouho čekat…
JARDA001  (23.05.2009 08:31:15)
vybodni se na to a nahraj si radši linux a seš za vodou s problémy.:) sám používám již 8 měsíců a plná spokojenost.

Čím to je, že se v každé diskuzi o windows musí objevit jeden nebo více odborníků, kteří musí nutně ventilovat svou radost. Já chápu, že pro určitou komunitu lidí může mít linux přínos v jakékoliv podobě, ale je opravdu nutné tím zaplevelovat diskuze, kde se o linux vůbec nejedná?

Už několikrát jsem pátral po důvodech, v čem je ten “linux zdarma a legálně” tak děsně cutting-edge, že ho nutně musí mít každý na svém kompu. Zkoušel jsem se ptát např. na cykolodiskuzi, kde se to horlivými linuxáky jenom hemží, leč kloudné odpovědi jsem se nedočkal.
- Prý stabilita. Jo? Mně dělaly windows, konkrétně Vista Ultimate, problém naposled před půl rokem, kdy tvrdě mrzly. Příčina? Vadný kabel SATA k systémovému disku. Po jeho výměně je systém rockstable. Tenhle konkrétní kabel měl předtím půjčený kamarád a asi mi ho polámal.
- Rychlost. Jde porovnávat rychlost odezvy jednotlivých OS? Jako že kliknu na nějaké tlačítko a čekám jak dlouho to bude systému trvat? K čemu je to dobré?
- Spotřeba RAM. Vista RAMku papá moc ráda. Důvodem je cache pro prefetch, OS si do ní načte často používané programy a pak je spouští rychleji. No a co? když něco tu RAMku potřebuje, OS ji uvolní. Je sice fajn, že linux v klidu sežere paměti pomálu, ale RAM v PC je snad od toho, aby se používala…
- Dostupné programy. Programů pro windows je velká spousta. Pro linux rovněž. Jenže, spousta těch programů pro linux vypadá tak, jak vypadá – jsou sice zdarma a legálně, ale vypadají jako ročníková práce nějakého studenta. Nějaký nadšenec začne něco bastlit, po roce ho to přestane bavit a program zůstane rozdělaný. U windows se tohle stává taky, ale podstatně méně často, kvalitního softwaru je spousta.

Windows jsou prý dobré akorát na pouštění her. Jo a proto jsou ve firemním sektoru PC osazena výhradně linuxem. Hm, že jsem si toho u zákazníků nevšiml.

Microsoft má monopol. Fakt? Že o něm nevím. Microsoft má dominantní postavení na trhu, o tom žádná. Ale proč? Když je ten linux tak strašně skvělý, proč už dávno MS neválcuje. Na trhu je dejme tomu 10 let. Za tu dobu má rozšíření, které je v rámci statistické chyby měření. Někde je prolém. A velkej. Proč sakra nemá aspoň 10%?

Z mého pohledu Linux nenabízí žádnou přidanou hodnotu. Jako hračka pro pár geeků a nerdů, které baví sťárat se v OS a hrát si s ním, je to super věc. Pro mně je OS pouze platforma, která se stará o běh aplikací. To “moje” windows splňují – bezproblémový OS, který po instalaci nakrmím ovladači a dál se o něj nestarám. Vím, kam sáhnout, kde co udělat a co se kde šteluje. To mi ke štěstí stačí.

Milí linuxáci-evangelisté – snažte se zapřemýšlet, proč váš smysl existence není více rozšířen a kde soudruzi z vývojářských týmů udělali chybu. Je to opravdu tím, že lidi jsou vofce, které naletěly microsoftí propagandě a koupily si totálně nefunkční produkt?

Každopádně se zamyslete, než někde začnete vyřvávat “linux rulezzz”, jestli se to do té debaty fakt hodí.

Já mám v Linuxu akcelerovanej desktop a vy ve Windowsech ne. Já v linuxu nemám viry, rootkity a ostatní bordel, kdežto vy ve Windowsech furt. Mě nehrozí, že se mi samovolně smažou data na disku, kdežto vám vjednomkuse. Já si můžu nastavit všechny barvičky v KDE, protože KDE rulezzz a ve windowsech je to natvrdo šedé. Já mám zadarmo v Linuxu defaultně předinstalované už i aplikace kcalc, amarok, krusader a uptime daemon. Linux má OBROVSKY VELKÝ UPTIME, daleko větší než ty vaše dementní zavaděče na hry. Vy musíte složitě klikat, jenže já, fiškus, si napíšu do commandlajny jen soubor=$(echo $1 | sed 's/^\(.\+\/\)\([^/]\+\)\.wav$/.ogg/'). Kdybyste nebyli brněnští vesničani s Intelem tak byste už dávno nádherný kvalitní operační systém Linux používali jako každý normální člověk !!! Jste jen tupci a hovada jdoucí s davem. LINUX RULEZZZZZZ!!!!!!! Je mi z vás na blití.

na pctf, odkud jsem bral první HL-like video, se objevil i link na další filmeček, opět luxus.

skvěle udělaný video s tematikou half-life2. paráda.

rozhodně stojí za podívání.

Sobotní ráno mě zklamalo. Těšil jsem se, že si udělám dlouhou bajkovačku v jeseníkách s cílem na Slunečné, ale neklaplo to. Skoro celý den buď drobně pršelo a nebo bylo mokro. Tak jsem se flákal u kompu.
Ve tři odpoledne se mi vrátila slečna a začali jsme plánovat, co spácháme v neděli, na kterou hlásili lepší počasí.
Když jsme minulý rok jeli z Bradla, cesta nás zavedla až do Mladče. Jenže tehdy nebyl na návštěvu čas, jelikož jsme se vraceli pozdě. Tak jsme si jeskyně naplánovali na nedělní odpoledne. Večer jsme ještě sjeli kousek za Olomouc trochu protočit nohy.

V neděli nás probudilo sluníčko. Sice bylo chladno, ale krásně modro.

V Pomoraví jsem se už vyučil, že není radno používat hlavní cesty. Trasu jsem proto rozplánoval tak, abychom v maximální míře použili vedlejší chodníky – 1) tam nikdo nebyl a 2) je to větší sranda než se plazit po asfaltu. Škoda, že Pomoraví je plné komárů, takže zastavit = vystavit se jejich náletům.
Mapka je zde. klik.

Po červené jsme dorazili až k rozcestí na mostě přes Bahenku, tady jsme značku opustili a pokračovali rovně. Následovalo focení řeky z mostu. Les jsme měli pořád celý pro sebe.

V Litovli jsme opustili zpevněné cesty a opět po červené přes Vrapač pokračovali na Mladeč. A pořád sami, za celou tu dobu, co jsme jeli přes Vrapač k Novým Zámkům jsme potkali jenom jednoho rybáře.
Za Novými zámky jsme začali “nastoupávat” do kopečků kolem Templu. U Moravy jsme si prohlédli obelisk, vyfotili rybičky ve vodě, prozkoumali les a málem se ztratili na křižovatce :-)
Modrá nás dál vedla přes louky na Řimice. Tady krásně svítilo sluníčko, louka byla chráněna před větrem, pravá letní pohoda.
Za Řimicemi jsme začali podruhé stoupat. Kopeček s kapličkou na vrcholu dá celkem zabrat. Ale zadařilo se :-)
Modrá nás zavedla pod Třesín, kolem vyvěraček a Podkovy do Mladče. Tam jsme si dali pozdní oběd a vyrazili na prohlídku jeskyní.

v jeskyních bylo nádherně. sice chladno (já tam byl jako jedinej frajírek v krátkých věcech, ostatní lidi tam chodili v dlouhých). Nevěděl jsem, co fotit dřív. Spousta obrázků bohužel nevyšla kvůli slabému blesku, ale ty, co vyšly, mě mile překvapily. Za všechny alespoň jeden – známá Mumie.

Prohlídka utekla jako voda. Ve čtyři jsme skončili a vydali se zpět domů. Za mostem nad dálnicí jsme zabočili doprava a neznačenou cestou kolem dálnice jeli na Litovel. Kus lesem, potom po louce a skončili jsme ve Vísce. A z Litovle nás už pěkně hnal hlad.

celá fotogalerie nejen z jeskyní. Chtělo by to stativ, u spousty fotek fotoaparát zvolil dlouhý čas expozice a samozřejmě to nešlo udržet v ruce. škoda.

A&B jsou prostě klasici v trance music. takhle zasněnou a lehkou muziku aby člověk hledal lupou :-)

včera jsem si na poště vyzvedl nové pedály Leopard. konečně jsem se zbavil posledních konusových ložisek na mých “ostrých” kolech (konusy zůstaly akorát na crossu do města, tam nevadí tak moc)
nové pedály mě mile překvapily nejen designem, ale i provedením – jsou lehčí než staré platformy a hlavně jsou štíhlejší, nižší. rozdíl sice nemám změřený, ale odhaduju, že se mi chodidlo dostalo o dobré 3 milimetry níž, čili jsem dosáhl podobného efektu jako kdybych prodloužil kliky.

jsem zvědav, jak mi sednou. proti starým platformám mají delší piny. tak snad se o ně nebudu moc mlátit :-)

p.s.: freebikes, kde jsem je bral, mi je poslali za nějakou akční cenu o něco levněji než uváděli na webu a nezapomněli přibalit ani slíbené tričko – to je z příjemné bavlny a matroš se zdá býti dobrej. takže, pokud chcete triko, nakupte u freebikes :-)

už si hledám další zkoušky :-)

Já se snad v poslední době jezdím jenom nažrat nebo co :-)

Na akci Jívová jsme si minulý víkend domluvili další vyjížďku – tentokrát obědovou.

Původně se měla sejít stejná skupina jako na Jívové. Bohužel, tři z pěti nám odpadli, tak jsme nakonec jeli sami dva s Vitem :-(
Startovali jsme před desátou. Počasí tentokrát neslibovalo nic moc – sice 20°C, ale dost chladno. Oblohu pokrýval opar, pofukoval chladnej vítr. Nevypadalo to nic moc.
Kousek od Šternberka se to ale změnilo, opar byl odfouknut a sluníčko se roztopilo. Dokonce i zmrzlina Vit si sundal návleky z rukou :-)

Cesta nás měla protáhnout přes známý kopec Ecce Homo. Jo, to je ten, kde se jezdí závody do vrchu. Vit naštěstí nezvolil cestu po hlavní kolem Stachova, ale jeli jsme přímo po trase závodu, bočními uličkami města. Minimální provoz, krásnej povrch. A nebylo to ani nějak moc prudký, sklon kolísal mezi 2 – 5%.
Nad městem jsem udělal pár fotek.

Výhledy byly pěkné, bohužel lehký opar nad Šternberkem znemožnil solidní focení.

Na konci vedlejší cesty jsme si chytli hlavní silnici. Tady už byl provoz hustší. Celou dobu výstupu nám dělal společnost borec na motorce, co jezdil nahoru dolů. Zajímavě strávený dopoledne :-)

Vzpomínáte, že jsem se minule zmínil o větrníkách (na druhé fotce v druhé řadě, ta se sloupem el. vedení, jsou vidět). Už vím, kde přesně jsou – na kopci nad eccákem. A jsou obrovské.

Když jsem vyjel na horizont eccáku a viděl je zblízka, tak jsem to musel okomentovat slovy “ty vole” – kam se hrabe elektrárna na Hostýně. Však viz fotka s nákladními auty. První je už hotový, druhý dnes osadili posledním listem rotoru a třetí se bude stavět.   

Pokračovali jsme po hlavní cestě na Bruntál. Jelo se parádně, mírně nám fouklo do zad, ve sjezdech 50, do kopce to bylo trochu horší. Naštěstí nebyl moc velký provoz. Zpět jsme jeli jinudy.

Následuje pár fotek z cesty mezi Dětřichovem a Valšovem. Jeseníky v celé své kráse.

Rybářství Tylov najdete mezi Lomnicí a Valšovem – odbočka je umístěna v nejnižším bodě sjezdu mezi oběma vesnicemi, nemůžete zabloudit :-)

Já teda ryby moc rád nemám, ale o pstruzích jsem slyšel spoustu dobrého, tak jsem si řekl, že to zkusím. A dobře jsem udělal. Objednal jsem si ho smaženého v trojobalu. Mňam. Vůbec to nebyla taková ta děsná rybina jako z kapra – jemné čerstvé masíčko. Akorát dost kostí, pěkně jsem se s tím drbal. Vit už měl svou rybu dávno v sobě a já zápasil s první půlkou. Ale je pravda, že u jídla jsem vedl kecy na téma existencionalismu – jak je možné, že žerem tvory, co ještě před chvílí plavali někde 100 metrů vedle :-)
Po jídle jsme se šli podívat k rybníčku.

Hezky napapaní jsme se vydali dál. Vracet se zpět po hlavní cestě jsem odmítl. Tak jsme to vzali na Břidličnou a Rýmařov. Skoro přesně se ale zopakoval scénář z pátku – rozfoukalo se od jihu. Cestu zpět jsme si museli pěkně vybojovat. Do Břidličné a dál na Rýmařov pěkně proti větru, který se mezi kopci pořád točil, od Rýmařova na Ondřejov nám foukalo z boku a dost to brzdilo. Ve Valšovském údolí se vítr trochu uklidnil. A na Hané jsme měli kliku, Nízký jeseník nás odstínil a od Dlouhé Loučky dál už funělo jenom minimálně.

V Olomouci jsme si sedli na zahrádku, dorazila i moja a probrali jsme dnešní povedenou akci. mmch, ty vajgly v popelníku nejsou naše!!!!!!!!!!! :-D

Dnešek mi podle tachometru dal 113 km, AV 25, 725m up. Bikemap ukazuje 830m up, někdo kecá :-)

Předvčerem jsem si dal pěkně do těla při cestě od Pradědu domů, včera jsem se jenom povaloval – tělo bylo sice docela v pohodě (pokud jsem toho po něm moc nechtěl – cestu do obchodu a zpět zvládlo, ale na schodech už protestovalo :-))), mysl na tom byla hůř – nedovolila mi dělat nic náročnějšího než sedět u kompu a hrát Return to Castle of Wolfenstein :-). Až k večeru jsem tu zdechlou náladu překonal, oblíkl se a šel se trochu vyšvihat na bajku směr Pomoraví. Nic extra náročnýho, rovinky, asfalt a občas terének. Největší mazec byl most přes Moravu s převýšením asi 3 metry :-D

Už vím, co si představit pod pojmem “vrhl se někam jako Stuka na zákop”. Na hrázi mezi Hynkovem a Náklem – Lhotou jsem před sebou zahlídl slečnu na horáku. Jela stejným tempem jako já, asi 24 k/h, tak jsem se chtěl podívat blíž. Jenže ona zmerčila, že zrychluju a zrychlila taky. Dojeli jsme až na asfaltku na Střeň a začalo peklo. Ona šla ze sedla a chtěla mi ujet. Já se samozřejmě nechtěl nechat zahanbit a tak jsem taky zrychlil. Lidi, to byl randál. Jakmile jsme šli přes třicet, začaly mi děsně hučet pláště. Slečna se otočila a začala se děsně chlámat. To jí ale nezabránilo chrtit dál. A ted si představte, jak ji tam stíhám za strašnýho randálu, kterej si opravdu asi nezadal s válečnou Stukou :-)

Slečnu jsem teda nakonec dojel a srovnal rychlost tak, abych se mohl chvilku pokochat.
Musím říct, klobouk dolů – valila na starym ocelovym horáku. Možná to byla nějaká XC chrtice, co jela na zimáku, co já vím :-).
Naše cesty se rozdělily někde u mostu přes Bahenku – ona jela přímo na Litovel, já si to ještě protáhl přes Litovel

na Stuku jsem si hrál ještě jednou, na červené TZ od rozcestí U tří mostů směrem na Horku mi mírně fouklo do zad a urychlilo mě to na 35 k/h. Krásně jsem děsil bruslaře. Asi budu muset po těch zpevněných cestách jezdit takto rychle, pak je mě slyšet :-). Uhnuli skoro všichni, kromě dvou kraviček nastrojených a zmalovaných podle poslední módy – to jsem netušil, že v outfitu na diskotéku se dá i “sportovat”. Kravičky se sice jevily, jako že mě neslyší, o to větší ale bylo jejich překvapení, když to moje hučení nezesláblo ani jim za zadkem :-) - přál bych vám vidět jejich nasraný ksichty, když musely uhnout :-)

Suma sumárum 45 km s mizerným průměrem, objeveno pár krásných chodníků a dvakrát mě málem sežrali komáři :-)

Občas mě to chytne a zajedu si někam na oběd. Do Luhačovic, pod Hostýn nebo třebas pod Praděd jako dneska.
Původně jsme byli domluvení tři, ale nějak se stalo, že ti další dva nemohli. Holt jsem vyrazil sám.

Po ránu byla docela kosa, ale krásně modro. Vyjel jsem v dlouhých věcech a v nich vydržel skoro půl cesty.
Lidi vyjeli na prodloužený víkend už ve čtvrtek, takže dneska bylo na cestách nádherně prázdno. Takhle by mohlo být častěji :-)

Díky brzkému startu jsem to moc nehrotil a jel v klidu. Pofukovalo mírně od severu, držel jsem si asi 25 – 28 k/h v optimálních otáčkách a kochal se. Po zimě je spousta nových děr, spousta cest je opravených a je i pár nových staveb. Například na hřebínku Nízkého jeseníku nad Šternberkem rostou dva nové “větrníky”

Dojel jsem až do Valšovského údolí. Zavanula na mě vůně čerstvě zalitého lesa – deštíky v posledních dnech pěkně zavlažily a umyly prach. Hned se jelo líp.
Valšovské údolí je zas tak trochu katastrofa. Některé čerstvě opravené cesty už praskají, na neopravených úsecích přes zimu přibyly díry a silničáři je na jaře dost prasácky opravili metodou plácání lopatou. Hlavně v prudších úsecích sjezdu to po cestě zpět byla loterie.
Dneska jsem si dal tu práci, zastavil a vyfotil si louky v údolí, které vždycky obdivuju ve sjezdu

Už na Hostýně jsem si všiml jedné věci – prudší kopce jezdím sice pomaleji a na lehčí převody, ale celkově mi to jede líp – míň se trápím. I dneska, ve výstupu na Ondřejov, mi to pěkně šlapalo. Asi dobře zvládnutej silovej rozvoj :-)

Nad Ondřejovem klasická odměna – výhledy na zasněžený hlavní hřeben.

Z Ondřejova hurá dolů, do Rýmařova. Tímto zdravím pána v černém růmstru, který asi spěchal na byznis mýtink a jel včas, protože mi nedal přednost a málem mě sestřelil. Ještěže Ultegra tak dobře brzdí.
Vlnky za Rýmařovem směrem na Štáhli mě dneska trochu trápily – jaksi divně foukalo a nejelo to tak, jak by mělo. Ale za Štáhlí už to zas bylo v klidu. V jednom místě jsem prostě musel zastavit a prohlédnout si pořádně hřeben.

V Morávce mě pobavili bruslaři. Já fakt nevím, proč je nemám rád. Asi proto, že jeli po nesprávné straně. V dědině není klasický chodník, je suplován širokým pruhem na silnici. Jenže tenhle pruh těm umělcům nestačí. Jako první jsem objížděl takovou dobře krmenou dámu v kostkovaných kalhotech, která si pro sebe reservovala prostor šířky kombajnu. Raději jsem ji objel veeeeelikým obloukem :-). Ani auto přede mnou z ní nemělo radost. Další slečna o chvíli později sice nedělala takovou ekvilibristiku, ale těsně přede mnou se rozhodla, že si udělá výlet ze ”svého” pruhu na cestu. Ale dopadlo to výborně.
Jako poslední mi udělal radost mlaďoch, kterého jsem si odchytil o kus dál, někde u poslední autobusové zastávky. Ten se rozhod, že ho nějakej tlustej silničář (doom) nemá co předjíždět a zrychlil. Vydrželo mu to docela dlouho, až do zlomu kopečku, kdy se z 1% stoupání stalo 4% – tam už mu to tak nejelo :-D

Výstup na Hvězdu mě už tradičně prověřil. Ale nedal jsem se. Kritické úseky jsem podle Jecminkova zákona “když už nemůžeš tak přidej” vylámal ze sedla :-)

Dojel jsem na Hvězdu, sedl na trávník a přemýšlel, jestli si vylámu kopec na Ovčárnu. Na jednu stranu se mi chtělo, na druhou jsem byl zhnilej. Nakonec zvítězila zhnilost podpořil ještě hlad. Takže jsem se rozhod, že nahoru se mi nechce. A dobře jsem udělal, cesta na Ovčárnu stejně ještě není umytá od štěrku. Od obrázku dál je to prý pocuc, nerad bych se tam někde zahrabal. No není se čemu divit, cestu uklízejí až v době, kdy se prohrnuje poslední úsek na Kopec a ten je ještě pod sněhem.

Chvilku po příjezdu na Hvězdu se docela šeredně rozjel vítr ze směru od Morávky. A bylo mi jasné, že je zle. předpověď počasí sice slibovala jižní vítr, ale jenom do 5 m/s. Doufal jsem, že to je jenom záležitost hor.

Sjel jsem v tom protivětru do Morávky na jídlo. Zastavil jsem se U kapličky na hermelín v bramboráku. Tentokrát jsem na zahrádce chytil exklusivní společnost – nejdřív partu teenagerů srkajících peewo a tahajících cigára jako správní chlapi, co pořád čuměli mým směrem a měli velice yntelygentní poznámky. Ty stačilo ignorovat. Jenže po chvíli přišla další boží rána – parta šesti buddhistických mnichů evidentně po celonoční a celodopolední meditaci – čti šest ožralých primitivů z Ostravy. Bože, to byla hovada. Netvrdím, že já mám vybraný slovník (Zdeněk z cyklodiskuze, můj neúnavný pozorovatel a kritik by mohl napsat tisíce řádků na toto téma :-D), ale tohle bylo moc. Ani jsem si ten oběd neužil, což mě mrzí – sýr byl moooc dobrej :-)

Domů se mi moc nechtělo. V Morávce bylo nádherně a navíc ten vítr. Ale co, s chutí do toho a půl je hotovo. Ale jenom ta morální půlka. Slíbený vítr 5 m/s se nekonal a společnost mi dělal dost silný jižní prevít. Proti němu jsem se doslova plazil. Z Morávky dál jezdívám přes 35, dneska o 10 méně a makačka podstatně větší :-)
Ani po cestě na Rýmařov se to nezlepšilo. Vlekl jsem se stylem babka s roštím (ta by mě teda dneska nepředjela :-)).
I za Rýmařovem to nešlo. Valšovské údolí se změnilo v aerodynamický tunel :-) - pěkně foukalo proti, brzdilo mě to dost intenzivně. A ani na Hané se to nezlepšilo. Přes 25 k/h jsem se na rovině dostal málokdy. Lidi, to byl gigantickej opruz. Dřít jak vosel a výsledek nikde.

Nakonec mi to dalo 145km, AV 23, 1030m up. Ale utahanej jsem jak kotě. kvalitu fotek omluvte, foceno mobilem :-)

Designová lahůdka :-)

Už jsem si tu určitě stěžoval, že nemám rád konusová ložiska. Sice můžou mít větší výdrž než průmysly, ale to štelování a čištění a starání se není pro mě. S koly si sice hraju rád, ale vrtání se v konusech už je na mě moc :-)
Moje aktuální pedály na biku mají konusová ložiska a moc spokojený s nimi nejsem. Botu drží pěkně, to ano. Ale ty konusy se věčně serou :-( - od zimy jsem je musel štelovat snad třikrát.

V tomhle zlatý průmysláky.

Nedávno jsem na bike-foru narazil na zajímavou fotku. Však mrkněte sami. A rozhodl jsem se, že to musím mít taky. A po víkendu jsem měl i záminku, proč to koupit – zase vůle v ložiskách. Tak jsem sedl ke kompu, ukázal to Jardovi, ten mi to schválil a objednali jsme.

Jsem zvědav jak budou držet. S platformami jsem zatím spokojený (až na ty ložiska), SPDček se bojím jak čert kříže a tohle je zajímavá i pohodlná alternativa.

Dneska to zas byla prasárnička.

Někdy minulý týden mi dával Vit kontakt na chrta, který prodáva přesmykač Ultegra 6600. Dohodli jsme si předání na vyjížďce. A asi abych ukázal, že jsem ho hoden :-D, vyjížďka vedla přes Jívovou. Zrovna tady je jeden z neprudších kopců v okolí. Pokud si vzpomínáte na moje lonské Pohořany, tak první část výstupu je stejná. Viz mapka. Start je někde v 250 metrech, největší mazec končí v 550m, Jívová má 580m. Celá ta trasa připomíná do jisté míry schody o délce 8,5 km. Zabíračka je to solidní, to nejhorší od odbočky na Pohořany k Horní boudě má 8 – 15% stoupání. Ani nevím, jak se mi to povedlo vyjet. Kopec se pořád nepřátelsky tváří a nepříjemné stoupání je následováno ještě horším :-)

Nicméně, nějak jsem to vylámal a přesmykač si zasloužil :-) - ještě ho musím zaplatit a namontovat.

Odpočívající stroje a utahaní chrti

kousek od Jívové

Zasloužená odměna :-)

a statistika na závěr - 60 km, AV 25, 600m up

Příslušnou fotogalerii najdete přímo zde.

O co vůbec jde? Jednou za rok, 1. května, se VVP Libavá otevře veřejnosti a armáda pustí lidi na některé cesty. Moc jich není a většinou se nachází v okrajových částech prostoru, na většinu cvičišť se nepodíváte. Ovšem i okrajové, hospodářské, části jsou krásné.
Je docela škoda, že armáda tuhle akci nebere jako možnost své prezentace. Myslím, že spousta lidí by ocenila přehlídku vojenské techniky a nějakou komentovanou prohlídku různých střelnic nebo tankových brodů. Bohužel, nic takového se neděje.

Poprvé po delší době se Bílý kámen odehrával za hezkého počasí. Předchozí dva ročníky byly ve znamení chladna a deště – jeden z nich byl dokonce o týden posunut.

Tentokrát jsme nedali dohromady žádnou větší skupinu. Na bike-foru se sice objevil pokus něco domluvit, ale neuspěl, každý si jel svoje :-)
Já si to tentokrát projel s kolegou Kamilem z cyklodiskuze.

Sešli jsme se po osmé hodině ranní a vypálili směrem na Bystrovany. Za Bystřicí nás čekalo překvápko – chtěli jsme jet po žluté TZ na Mariánské údolí, jenže místo polní cesty jsme narazili na šutráky – bude se tam asfaltovat. Nějak jsme to ale překlepali. Za mostem v chatové osadě nás přivítal nový povrch. Ten asfalt snad za chvíli bude všude :-)

Prohučeli jsme přes Mariánské a Hlubočky, společnost nám dělal mírný protivítr.

První sranda nastala na přejezdu u nádraží Hrubá voda. Dojeli jsme větší skupinu cykloturistů, kteří rovněž mířili do VVP. Na přejezdu nás zastavila červená, od Bruntálu jela mašinka. Než mašinka přejela, chvíli to trvalo. Turistická skupina zastavila tak šikovně, že zabrala půlku cesty. Zrovna v tu chvilku přijela babka v zeleném Favoritu a okamžitě začala troubit a pořvávat z okna, ať ji pustíme. Taková šedivá kouzelná babička jako věchýtek a jak uměla nadávat. Na argument, že stejně bliká semafor a pojede vlak, nereagovala :-). Tak jsme ji svorně ignorovali.

Na Hrubé vodě konečně skončil asfalt a kousek jsme se svezli terénkem. Modrá přes Hrubovodské sutě je krásná, ale technicky trochu náročná cesta. Pár kopečků plných kamení dá zabrat. Ovšem okolí je úžasné. A my si našli i další objekt na kochačku – hezkou slečnu, co jela kolem :-)

Dojeli jsme na Smilovskou zastávku, koupili si vstupenku a vydali se lesní cestou kolem Lichnice nahoru do VVP. Po kilometru jsme se z téhle cesty odpojili a začali stoupat přímo na Smilov. Kopeček je to krásnej, ale prudkej. Cestou mě napadalo, jak asi dřív lidi chodili  z vlaku takovej kus a ještě do kopce. Smilov má 580 mnm, smilovská zastávka 380m :-)

Na Smilově jsme si odpočali, svlékli dlouhé věci, koukli se po okolí vesnice a vyrazili dál na Libavou. A z Libavé pak na Starou vodu. Stoupání z Libavé je pěkně protivné – kostky a kopec horší než Praděd. Moc to nejelo. Kamil odjel s tím, že mě počká nahoře. Já si jel svoje a kochal se výhledy. A taky trochu zuřil, začalo mi nepříjemně vrzat sedlo. Tohle vrzání mě ničilo až do Olomouce :-(

Ve Staré vodě jsme okoukli kostel, zhodnotili jeho zdevastování – vnějšek už je opravený hezky, ale uvnitř je to šílené, vojáci byli opravdu barbaři. Od kostela jsme pak ještě zajeli ke studánce. Bylo tam docela dost lidí, takže přímo k vodě jsme se nedostali. Tak jsme pokračovali dál po kostkách na Podlesí, už mimo VVP.

Libavsko je opravdu kopcovaté – na to si budu stěžovat ještě hodněkrát. Pěkně nahoru a dolů, stále strmé stoupání. Mně to dalo pěkně zabrat. Ovšem pořád bylo na co koukat. Výhledy, kvetoucí stromy…
V Podlesí jsme zas na chvíli opustili zpevněnou cestu a polními cestami pokračovali na Oldřůvky. Na začátku nás přivítalo písčité stoupání, potom prudší kopec a nakonec vlnky po planině mezi pastvinami.

Dojeli jsme do Oldřůvek. Tady nás čekala nejdelší část cesty vojenským prostorem. Nejdřív vystoupat nahoru nad dědinu a potom zase sjet dolů mezi zbytky domů – docela kvalitní zelená divočina. Na konci sjezdu jsme dali pauzu u starého mostu přes Odru a začali zase nastoupávat.
Většina sjezdů nebo stoupání měla převýšení kolem 100 metrů. Nožky si užily..
Dorazili jsme až nad barnovskou přehradu. A nad ní nás čekala největší zkouška – výstup na Barnovský kopec. Stoupání jak blázen a zvláštní mix povrchů – chvílemi solidní asfalt, kousek dál hrubé kamení. A pořád do kopce. Tady mi vrzkání sedla pěkně lezlo na nervy.
Na horizontu bylo vyhráno. Až do Kovářova jsme se pěkně vezli. A opět bylo na co koukat.

Z Kovářova jsme dál pokračovali na Potštát a z Potštátu na Zelený kříž. Tenhle úsek cesty byl peklo – ve vedru, bez stínu, po frekventované cestě a pořád mírně do kopce. A samozřejmě nám foukalo proti. Kamil se mi tady pomalu ale jistě ztrácel až se ztratil úplně. Bohužel, už jsme se nenašli. Hledal jsem ho na Zeleném kříži, na Kozlově i u pramene. Na všech místech bylo hodně lidí, takže hledání bylo hodně těžké.

Od pramene Odry jsem už pokračoval sám. Napřed lesem, potom sjezdík po kamenech na varhošťská luka a přes louky na Varhošť. Projel jsem dědinu a zkoušel hledat zbytky domů – minule byly vidět, dnes jsem je nenašel. Zarostly trávou.
Poslední část cesty – Varhošť – Jestřebí – kolem Strážné a dolů. Tady mě dost zpomalily slavné libavské kostky – nechápu, jak jsem tudy mohl jezdit na cesťáku. Ta cesta je děsná i na biku.
Od Strážné dolů je to krásný sjezdík po hladké cestě, klesání 6 – 13%. Hučelo mi to tam pěkně. Od 40 k/h mi už pláště dělají děsný randál.
Docela mě tam vyděsila jedna ženská. Stála na kraji cesty a evidentně ji chtěla přejít. Připravil jsem se na brždění. Baba furt nic, furt nic, pořád na mě čuměla. A pak, na poslední chvíli, frrrrrk mi před kolo. Minuli jsme se o malý kousek, já si vyzkoušel nouzové brždění z 65 na 30 k/h a baba mě ještě seřvala. Některé lidi prostě nepochopíš :-)

Z Mrskles jsem pak valil do Bystřice a kolem Bystřičky domů – už jsem byl docela utahaný a nohy bolely. Ještěže to bylo po rovině.

Zájemce o historii libavska určitě zaujme link na web Zaniklé obce.

Sma sumárum - 100 km, AV 16, 1550m up. Po cestě padly 3 litry iontíků, 6 müsli tyček a jedna kofola, doma pak 2 pivka na zahrádce.