V poslední době se slaví kulatiny v počtu přístupů. Nejdřív Matěj 20000, potom Serža 25000 a dneska já.

přesnou hodnotu 25k jsem propásl :-). každopádně, dneska se bude oslavovat :-D

mimochodem, námět na debatu - jak se k vám dostávají návštěvnici? pouze z vyhledávačů? nebo si děláte různě reklamu? :-)
pochlubte se.
já mám link na blog v podpisech na fórech a čas od času utrousím nějakej ten link na článek v relevantní debatě.

Akce, kterou jsme začali s nooskim poprvé plánovat v zimě 2007/2008 se v neděli 26.4.2009 dočkala své třetí reprízy a rekordní účasti. Dovolte, abych vám ji celou přiblížil z mého pohledu.

Třetí epizoda byla poprvé zmíněna někdy v březnu, když začalo být hezké počasí. Zájem byl docela velký. Koneckonců, když máte možnost posedět a pokecat s podobně postiženými lidmi z celé moravy, je škoda toho nevyužít. Zvlášť když tomu pokecu předchází štychovačka do kopce.

Článek tentokrát nebude provázen fotkami jako je u mě zvykem – fotky jsem zveřejnil do galerie. Fotky jsou samozřejmě klikací, orginály mají 5Mpix. K fotkám se budu v průběhu večera snažit doplnit smysluplné popisky.

Trasa vypadala takhle. Je nakreslena trochu nepřesně, v úseku kolem Grygova googlí mapy neznají tamní boční cesty a nemilosrdně mě to hnalo na hlavní přerovskou. Zbytek cesty sedí.

Plán srazu byl mírně komplikovaný. Akce měla jedno hlavní seřadiště, klasicky na parkovišti u hřbitova v Bystřici a potom několik pomocných pro dílčí skupinky.

Olomoučáci, byli jsme tři – Kaos, Vit a já, měli první sraz jako vždy u Lídlu. Sešli jsme se v osm ráno. Sluníčko svítilo, ale vítr byl chladný. Ten vítr, který nás pak otravoval celou cestu až na vrcholek kopce. Zavtipkovali jsme o oblečení, dohodli si tempo a vyrazili. Postup jsme zvolili pomalejší, ekonomický. Věděli jsme, že nám bude funět, jak říká Máselník, do tlamy a tak jsme se na to psychicky připravili.
Provoz byl naštěstí minimální. Kaos se snažil dohodnout nějaké střídání. Je vidět, že mě nezná. Politicky jsem mu vysvětlil, že střídání nebude, ať si užívá luxusní hák za mou sošnou postavou – já se za ty štíhlé chrty prostě nezavěsím a navíc mě to v háku nebaví. Dvakrát se pokusil střídat a pokaždé jsem mu po 500m zkazil radost :-). Vit nás pozoroval se svým obvyklým mírným úsměvem a klidem.

Někde mezi Brodkem a Rokytnicí jsem se ohlídl a zjistil jsem, že naše skupinka se rozmnožila :-) - kluci adoptovali dalšího chrta, který nás dojel a svezl se s námi až nahoru.

Do Přerova jsme dojeli 9:05, čili 25 minut před setkáním s dalšími členy skupiny – z Přerova nás mělo jet hodně. Zavolal jsem Jecminkovi, jak je na tom. Ještě šel venčit pejska. Počkali jsme na něj u domu a v 9:20 jsme už valili k místu dalšího srazu. Dojeli jsme přesně na čas. Velikost skupiny, která nás čekala, nás potěšila. Nepočítal jsem to, ale deset jich tam bylo.

Pozdravili jsme se, dohodli jsme akademickou čtvrthodinku pro případné další lidi a mezitím pokecali, Na přetřes samozřejmě přišla aktuální témata na fóru včetně našich zlatíček fantomů, které si pěstujeme jako oko v hlavě. S guru salonní cyklistiky a čestným předsedou klubu XXL, čahounem Ludvíkem jsme samozřejmě zavtipkovali o našich trochu přerostlých rámech.

Čtvrthodinka uplynula jako voda, vydali jsme se na cestu. Vyrazil jsem jako poslední, abych sbíral eventuelní odpadlíky. Na třetím kruháči si tak prohlížím balík předemnou a někdo mi tam chybí – Ludva se někam ztratil. Vzpomněl jsem si, že jsem ho zahlídl, jak cosi volá na parťáka. Asi se pro něco vraceli. Odpojil jsem se od skupiny a vrátil se pro ně, ať nejedou sami. A dobře jsem udělal. Později vysvětlím.

Našel jsem je kousek od místa startu – Ludva nechal v autě peněženku a vracel se. Tak jsem si je chytil a vyvedl je z Přerova.

Cesta Přerov – Čechy – Dřevohostice je docela vlnitá a krásně nám foukalo do úsměvu. Moc krásně. Do kopečka dvacítkou, z kopce tak max. 30. Snažili jsme se držet skupinu, já se občas urval a kousek odjel, abych něco nafotil. Mírný opar ale většinu fotek znehodnotil.

Do Bystřice jsme dorazili skoro přesně – 10:54 :-). U hospody na parkovišti se to hemžilo barevnými dresy. Zdálo se, že jsme poslední. Stanček nás operativně vyfotil při dojezdu :-).

Přivítali jsme se se zbytkem bandy, dali pauzu a okukovali si vzájemně stroje. Najednou se ozvalo zahlaholení “nazdááááár” známým hlasem a přiřítil se Ambi na biku – toho jsme odepsali kvůli stěhování, nakonec ale dorazil.

Chrti už byli nedočkaví a vyrazili vzhůru. Já se chytil Ludvíka, který jel podobným tempem a spolu jsme si pěkně zanadávali na kopec.

Kousek od lázní se za náma ozvalo “tak v jedenáct, jo?” a dojel nás poslední z účastníků – Luděk, který mírně nestíhal. Sjel nás jak slalom na tři doby a vyrazil kupředu zachraňovat čas :-)

S Ludvou jsme si porovnávali údaje na ukazatelích sklonu a řešili, jak máme krásný teploučko. Tempo jsme zatím měli stejné. Ale někde ve třetině stoupání jsem zvolnil a Ludva mi metr po metru ujížděl – na horním parkovišti mi nadělil asi 5 minut.

Celou cestu jsem jel na 39/25, čili mou jedničku. Ale jelo se naprosto špičkově – Hostýn pro mě na začátku sezóny vždycky znamenal tak dvě až tři pauzy na odpočinek, tenhle výstup jsem dal v klidu a v pohodě na jeden zátah. Občas mi sice fouklo proti, ale jinak mi to jelo skvěle – 6 – 10 k/h, nohy táhly stabilně, nic nebolelo, tepy odhaduju na 155 bpm.

Na kopci nás čekalo standardní focení. Narozdíl od předchozích srazů, kdy jsme se v pohodě vlezli do jedné řady, jsme ted okupovali schodky pódia kousek od kostela.

Co dál? Klasika, přes Grapy na Rusavu. Část lidí už valila zpět domů, mezi jinými i Ludva s Romanem. Snad příště. Zbytek byl instruován, kde zabočit a na co si dávat pozor. Já jsem sjel před poslední třetinou účastníků a zastavil u odbočky na Grapy, aby ji neminuli.

Grapy jsou můj neoblíbený sjezd – děsnej padák dolů, raději to chodím pěšky, dolů se bojím. Ale zase se tam dá skoro na každém krok něco vyfotit, takže pěší sestup není nuda.

Oběd byl zase U kůlu na konci Rusavy. Já tam dorazil s asi půlhodinovým zpožděním. Aspoň mě mohli pomluvit :-). A rozjela se zábava. Ambi náa bavil svým číslem lepení duše – na biku to bral přes Pardus, někde chytil defekt a lepil natřikrát :-)

Poseděli jsme asi hodinu a začali se pomalu rozjíždět domů. Olomoučáci přibrali nooskiho, Pistu, Luďka a Tomáše z Konice. Nooski mi sdělil, že se děsně těšil na štychování se s doomem ve sjezdu, tak jsme to rozjeli. pěkně 45 – 50 a hurá dolů. Měl jsem handicap – ostatní končili na těžších pastorcích než já, takže jsem rychlost musel dohánět kadencí a málem mi upadly nohy :-) - ale vyblbli jsme se skvěle.

V Brusném se s námi rozloučili seveřani a my čtyři hanáci pokračovali na Tovačov. V kopečkách mezi Hlinskem, Prusinovicemi a Roštěním nám pěkně foukalo z boku. Největší mazec to byl ve sjezdu z kopečka nad Hlinskem dolů – tam teda foukalo fest a přitom je tam sjezd, kde se dá na pohodu jet 60. Tady jsem zjistil, že Ksyria jsou sice skvělá kola na zvlněné tratě, ale jsou citlivá na boční vítr – házelo to se mnou jak něco.

Za Kostelcem nám fouklo na chvíli do zad a my si mohli odpočinout. Přes Starou ves jsme proletěli docela rychle, Kaos nás solidně prohnal – před dědinou houkl “jdu chrtit” a my ho nemohli nechat jenom tak :-)

Sjezd na Říkovice byl taky solidní – tady nám foukalo z boku intenzivně – vítr nabral na rovinách od Hulína pěknou rychlost a tlačil nás do příkopu. Vit jel celou cestu po mé pravé straně a občas jsme se dostali dost blízko. A on se tomu všemu pořád usmíval – zajímalo by mě, co toho kliďase dokáže rozhodit :-)

Za Říkovicemi, přes Vlkoš a dál na Troubky jsme si jeli v klídečku s větrem v zádech. Bez větší námahy 30+. Škoda, že jsou tam tak rozsekané silnice. Pohoda trvala i cestou na Tovačov, kde jsme opustili Toma.

Posledních 20 km byla rovněž pohoda. Pořád foukalo do zad, dalo se krásně přes třicet. Za Dubem dokonce i 40 do mírného kopce. Domů jsme dorazili v hodně dobré náladě. Já si prohodil kolo, silnička zůstala doma a vzal jsem bika – ještě se nám nechtělo rozpustit sešlost a tak jsme zasedli na zahrádku hospůdky u parku na jedno dvojpivo rozebrat dojmy.

Suma sumárum - srázek cyklodiskuze se povedl. mě to dalo 120 km, AV 21 (včetně pěší vložky s focením) 1900m up (myslím si, že to není reálný údaj a tachometr byl opět zmaten silným větrem - podle bikemap to vychází 1120). cestou tam nám pěkně funělo proti, cestou zpět nám fouklo do zad.

tentokrát trance…

a nesmíme zapomenout na Oceanlab :-)

a poslední klípek

No, ani jsme se nenadáli a je to za náma. Spousta skvělé muziky, rozhovory, zajímavosti… třídenní oslava osmé sezóny Arminovy show ASOT se opravdu hodně povedla.

Chcete si zavzpomínat? Máte možnost. http://www.urtrancezone.com/ftopict-19541.html – všechny setíky pěkně pohromadě. A že jich bylo!

Po té včerejší prasárně jsem se dneska šel trochu vyšvihat. Vzal jsem kumpány a vyrazili jsme na malý kolečko. Podél Moravy do Grygova, přes pole do lomu a potom po zelené TZ přes Chlum a mohylu na Týnec. 33 km, AV 17, 430m up, některý kopečky jsem si dal dvakrát :-)

Jedna z fotografií je věnována Seržovi. Schválně, která to je :-)

Před asi čtvrt rokem jsem představoval můj nový batůžek a sliboval, že po pár týdnech udělám zhodnocení. Místo pár týdnů jste čekali pár měsíců, ale dočkali jste se :-)

Provedení: Batoh je sešit kvalitně. Nikde nelezou nitě, nikde nepovolilo šití, plastové součásti přezek a zapínání drží, zipy se nekazí. Batoh jsem v zimě dost často vozil narvaný k prasknutí věcmi a oblečením, ale vydržel.

Čištění: Materiál se dobře čistí. Hlavně na jaře jsem se dost často vracel zabahněný až na hlavě, ale všechno bláto šlo odstranit bez zbytků.

Vak: vak mě mile překvapil. Systém Reversible je udělaný parádně. Žádné kupování speciálních sušáků na vaky nebo mrazení v mrazničce. Jednoduše vymyjte, vylijte vodu, odpojte hadici, strčte dovnitř ruku a vak otočte. A je to. Materiál vaku je hodně odolný a otáčení vydrží. Spojka vaku a hadice je rovněž navržená dobře, takže rozpojení je otázka chvilky. Žádné závity, jenom cvakání.

Náústek: U staré hadice jsem náústek velice rychle rozkousal a gumová část nedržela. Zde to nehrozí, náústek se mi zatím rozkousat nepovedlo.

Petr Mikeska z cyklistiky Krnov mě požádal o zhodnocení kapacity laguny a její velikosti. Na následujících fotkách vám předvedu, co a jak se tam vejde. Vak jsem nafoukl skoro naplno, abych simuloval jeho plné naplnění vodou.
Jak už jsem psal minule, plný vak (3 litry) se do kapsy strká špatně – je tam málo místa. Ale při troše cviku ho tam dostanete. Kapsa pro vak má volné okraje, takže se přizpůsobí a na zádech nevezete velký hrb, ale jenom malý. Jak si ukážeme dál, dost to závisí na dalším naplnění vaku. A nyní slíbené fotografie.

Jak vidíte sami, batoh sice navenek působí, že nějaký hrb na zádech udělá, ale na poslední fotce se ukazuje, že volný okraj kapsy vaku může pracovat.

Místo uvnitř je relativně velké i ve stavu zapnutí. Litrová termoska se tam vejde s přehledem. A na posledním obrázku jsem k ní nacpal i dlouhé kalhoty “čapáky” a rolák. Připomínám, že v zadním oddíle je pořád nafouknutý vak.

Zapnout to šlo v klidu. V tomto stavu naplnění má batoh kulatá záda. Se skřípěním zubů to lze vozit a nebo si ho můžete “přifouknout” povolením zipu.

Po uvolnění zipu hrb na zádech zmizí a nošení je příjemné. Takže, buď můžete pokračovat v plnění věcmi a nebo vyrazit.

A jak je to velké? Pro srovnání vám batoh vyfotím s věcmi denní potřeby jako je termoska a DVD.

Na první fotce zboku je batoh naplněný s otevřeným zipem, na druhé jsem boční zip zavřel a na těch spodních jsem z něj postupně vyndal věci a vypustil vak.
A tyhle hadry jsem tam měl:

Moje zhodnocení: zatím spokojenost. Myslím, že jsem vybral dobře. Párkrát jsem měl možnost zkusit si i Camelbak Mule, což je batoh stejné třídy, ale Laguna je pro moje potřeby lepší – víc toho pobere.

Jakmile se něco dalšího vyvrbí nebo se něco pokazí, budu vás informovat.

so stay tuned :-)

Rosničkáři nás sice strašili, že v pátek a o víkendu bude ošklivě, nakonec se jim předpověď, aspon zde na Moravě, nevyplnila. Pár kapek spadlo akorát včera odpoledne a dnes bylo moc pěkně. Na jednu stranu je to parádička, protože se dá jezdit, na druhou stranu už by to nějakej ten deštík chtělo. Je děsný sucho, V terénu docela dost prachu, deštík, kterej by to spláchl a nakrmil rostlinky, který zrovna kvetou, by bodnul.

Ráno jsem vstal kolem osmé, okoukl radar, skoukl předpovědi a vyhodnotil situaci slovy “dneska by to šlo”. Jelikož kocour není doma (teda kočka :-)), myšička měla prééé :-). Mírně jsem se nasnídal a přemejšlel, v kolik vyjedu. Nakonec jsem se rozhodl pro poledne s tím, že si v jedenáct něco poobědvám. A kam jet? Protože docela foukalo od západu, tak asi na západ.
Blíží se pseudozávod Smržické Vandr, tak jsem si chtěl projet trasu.

Vandr (teď mluvím o nejdelší trase MTB) je příjemnej okruh, cca 60 km po Hané a Konické vrchovině. Viz mapka. Začíná ve Smržicích a vede přes Kosíř a konicko. Ovšem kopečků je tam docela požehnaně.

V poledne jsem vyrazil směrem na letiště, potom ke hřbitovu a po cyklotrase mezi poli na Vojnice. Do tlamy mi fučelo pěkně. Ale počasí se jinak vyvedlo, všechno kvete a zelená se.


Celou dobu na mě pěkně pokukoval Kosíř. Abych nejel po asfaltě, vybíral jsem si polní cestičky. Párkrát jsem se ztratil, jednou, při podjíždění drátů VN, mě bajk pěkně pokopal, ale pojezdil jsem krásně. V polích pobíhali zajíci, na obloze levitovali dravci.

Dorazil jsem do Náměště, kde jsem se napojil na žlutou TZ kolem Křemely. V Náměšti mi trochu komplikovala situaci oprava cesty, po těch hrubých šutrech, kterýma dělají podloží, se blbě jede. Ale vymotal jsem se až k zámku. Tam mi začalo být docela horko. Z domu jsem vyjížděl při 17°C v dlouhých věcech a za tu dobu, co jsem jel, se oteplilo až na 25°C. Tož u zámku jsem zastavil, svíkl dlouhý věci a pokračoval v krátkejch. Bohužel jsem si ale vzal gatě s dírou na pr*eli a ta díra mě celou cestu strašně štvala.
Sjel jsem kolem amfiteátru na žlutou a začal nastoupávat. Po nádherným chodníčku. Ale taky pěkně prudkým chodníčku. Tady si prověřuju techniku výstupů prudkých kopců.

Chodník v půlce stoupání kříží asfaltovou cestu a po kousku pokračuje zas nahoru, svou veselejší částí. Tady už by jeden zdechl, místy 20% stoupání. Já to samozřejmě co? Nedal :-). Ale vyfotil jsem si krásnou minizahrádku v povaleném pařezu.

Cestička nahoru, lesem se vine, hezčí je, strmější, než všechny jiné :-). Chudinky nožičky o tom můžou vyprávět. Ale já postupoval metodou “co nejde silou, to jde větší silou” a kopec prostě vylámal. Tahle cestička prostě člověka nutí jet a jet. Je opravdu krásná.

První část žluté končí v Krakovci. Zde se napojíte na silnici a pak pokračujete po zpevněné cestě na Budětsko. Opět po žluté, kolem potoka, lesem plným ptáků. Tady už to tak prudký není, v klidu se dá jet, až na výjimky, za velkou. Kousek od Budětska si můžou odvážlivci zkusit brodění (při minulé vyjížďce se tam Tom pěkně vykoupal :-)) a po brodu pokračujte po modré takovou lesní cestou, která je částečně i korytem potoka.

V Budětsku jsem zatočil na Slavíkov. V téhle části cesty opustíte značení a jedete lesem. Já tentokrát zkusil i jinou trasu než je ta “vandrová”. V lese jsem vyplašil lesní stroj, který zrovna porážel strom. Chvilku jsem koukal, jak mu to jde. Byl moc šikovnej :-)

Lesem jsem dojel až nad Laškov a nafotil další panorama. Já s nima nedám pokoj, asi na nich budu hodně frčet :-)

Sjezdík po asfaltu, následná stoječka, opět sjezdík, průjezd Laškovem (zde se napojíte na zelenou a červenou TZ) a jste v místě, kde zelená opouští silnici a míří přes hřbítek na Hradecký dvorek a Ludéřov. Následná cestička je pro labužníky. Prvotní stoupání má místy až 30%, průměrně nejde pod 10%. Já to šel pěšky, ale chrti to běžně jezdí. A za odměnu si můžete po první části výstupu prohlídnout paseku.

Další kousek je rovněž docela zabíračka, ale už sjízdná i pro másla mého typu. A na horizontu vás čeká výhled na Kosíř a kousek Drahanské vrchoviny. Odměna je to příjemná.

V tomto místě se zároveň odpojuje červená. Ta vede asfaltovým sjezdíkem k zámku v Náměšti. Zelená pak pokračuje přes Ludéřov na Kosíř. Projedete kolem keltské svatyně, hospody na kopci a dáte si krátký sjezd do Ludéřova.

Čekala mě poslední část cesty – výstup po zelené z Kníniček. Další příjemnej chodníček v lese kolem potůčku. Ústí ve Lhotě pod Kosířem, přejedete cestu a pak pokračujete dál nahoru.

Zelená na Kosíř je taky místy docela solidní zabíračka. Hlavně poslední část po asfaltu, od rozcestníku Nad Gabrielovem. Já se tomu chytře vyhnul. Mrkněte na mapu. V místě, kde zelená kousek od Sýkorníku na chvíli mizí z lesa, jsem po ní nepokračoval, ale jel polní cestou na Gabrielov a napojil se na žlutou (Mánesovu stezku), po které se jede pohodlněji.

Jak z Kosíře? Měl jsem hodně možností. Buď po Mánesově stezce do Slatinic nebo lesními cestičkami do Slatinek a nebo přes Vápenice. Nakonec jsem vybral ty neznačené cesty a bral to na Slatinky. Už jsem byl docela utahaný.

Nad Olomoucí jsem ještě nafotil nějaký mraky a poslední sníh na hlavním hřebenu Jeseníků

Suma sumárum mi to dalo 65 km, AV 15, 1020 m nastoupáno. A spoustu skvělé zábavy.

Jak jsem slíbil, tak plním. Seznamte se s mým druhým mazlíkem.

Velikost : 21,5
Hmotnost : 12,5 - 13 kg
Rám : Sup 29
Vidlice : RS Reba SL 29
Hlavové složení : Token Kudos-z
Kliky : SLX '09
Středové složení : SLX '09
Přesmykač : SLX '09
Měnič : SLX '09
Řazení : SLX '09 RF+
Převodník : 44/32/22
Kazeta : 11-32, asi Deore
Řetěz : C9 Record
Náboj přední : Bontrager
Náboje zadní : Bontrager
Brzda přední : XT '08
Brzda zadní : XT '08
Brzdové páky : XT '08
Ráfek přední : Bontrager Rhythm Disc TLR
Ráfek zadní : Bontrager Rhythm Disc TLR
Dráty : 2x 28
Pedály : platformy (SPD budou časem)
Řídítka : Truvativ XR 580mm, rohy MRX
Představec : Truvativ XR
Sedlovka : Ritchey cosi
Sedlo : Fizik Nisene sport
Pláště : WTB NanoRaptor 29x2.1

někdy ty dva mazly budu muset vyfotit spolu.

p.s.: do alba mazlíčci jsem dal fotky v plném rozlišení 5Mp – writer mi není schopen odeslat víc jak 1280x960

Je jaro a blbost kvete. Tady máte důkaz.

Na každém fóru se to občas pohádá. Objeví se kontroverzní téma, přijde prudící uživatel, případně kombinace obou. I na cyklodiskuzi se nám to zase stalo. Divím se, že ted na jaře, když by chrti měli být rádi, že nejsou zavření v baráku a můžou brázdit silnice. Nicméně, zadařilo se.

Zase se nám objevil jeden superuživatel, který požral spoustu moudrosti světa a dával to dost intenzivně najevo. Samozřejmě se objevila vlna nevole od pár dalších lidí. Napětí se pěkně stupňovalo a nakonec to buchlo tématem, které jsem linkoval nahoře. A svezlo se to i po doomovi. Slízl jsem si to za dvě věci:
1) občas se prezentuju jako hovado, občas mi ujede nějaký to slovíčko.
2) občas se snažím trochu usměrnit chod boardu. Je to potřeba, spoustě lidí, hlavně nováčkům, pravidla nic neříkají a dělají zmatky.
2,5) čas od času se angažuju v debatě na téma oblíbené menšiny a moje názory nejsou pár lidem po chuti.
Kombinace těchto problémů holt pár lidí vytočila natolik, že mě chtěli ukřižovat :-) - asi na ně působí velikonoce.

Uvidíme jak se tahle sranda bude vyvíjet – já se tím skvěle bavím.

Tentokrát jsme vytáhli Hejdika z Bike-fora. A naprosto luxusně jsme pojezdili :-). Fotky jsou výtvorem nového fotoaparátu, bohužel jsem je musel zmenšit na obvyklých 1024x768
Mapku najdete zde
Srázek jsme si dali na Buničce. Jenže, nějak jsme nestíhali, tak jsme si sraz posunuli už do Kaple, aby na nás Hejdik nemusel čekat. Vyjeli jsme totiž o něco později, než bylo naplánováno.
Sešli jsme se podle plánu a spustili se dolů k Buničce. Všude kvetly stromy a sluníčko se na nás smálo.
Od Buničky jsme pokračovali po žluté TZ cestou kolem zahrádek a posléze po úpatí Kosíře. Ten chodník je hodně příjemnej. Pořád nahoru a dolů, pěšinka se mírně klikatí… parádička.

Žlutou jsme opustili u parku v Čechách. Kousek jsme se svezli po silnici (mňam, v Čechách je nový povrch, silnička bude mít radost) až skoro na konec dědiny a tam si chytli lesní cestu. Pěknej stoupáček, jen co je pravda. Naměřil jsem tam až 18% stoupání. Dojel jsem to asi do půlky a pak už jsem to neudýchal. Málem mě z toho trefilo.
Kopec se narovnal a my se dali na první křižovatce doprava na cestičku, která nás měla vyhodit opět na žluté TZ. Nemýlili jsme se, vyhodila nás tam :-)
Po žluté jsme dorazili až na Kosíř. Tam jsme poseděli, já nafotil bika (fotky dodám později v samostatném postu. Dokonce došlo i na společnou fotku, ale ta neprošla cenzurou, páč na ní vypadám hrozně :-)

Hejdik se od nás oddělil a domů se vracel po zelené na Buničku. My jsme si dali pár chodníčků a navázali rovněž na zelenou, opačným směrem, na Lhotu.

Ze Lhoty jsme pak pokračovali kousek po asfaltce, abychom se vzápětí napojili na polní cesty vedoucí mezi poli v lese (na mapce je to krásně vidět). Z těchto polí jsou nádherný výhledy a já si vyzkoušel nějakou tu panoramatickou fotku. Vyšly dvě

Ani jsme se nenadáli a cesta nás vyhodila ve Slatinicích. Terének skončil a my spěchali domů, abychom nezatměli.

Statistika na závěr: 40 km, AV 17, nastoupáno 500m, průměrné tepy 135.

Jak se vám zazdávají fotky? Na kompakt z výprodeje to docela jde, ne?

Další hračka je doma.
Už snad rok jsem vybíral náhradu za dlouho dosluhující Sony DSC-P51. A pořád vybírat a přebírat a přebírat a vybírat. Pomocnou ruku mi nakonec podala Li a její fotky. Obrázky se mi líbily, tak jsem kouknul, čím fotí a pak ji otravoval všetečnýma otázkama. Li, díky za jejich zodpovězení. Poté, co jsem si prošel pár recenzí, jsem se rozhodl, že do toho půjdu. A dneska mi dorazil – Kodak C875. Za necelých 2500 korun z výprodeje, pohoda. Na to moje neohrabaný focení je to supr.
 
Na první osahání se mi zalíbil. Příjemně padne do ruky. Trochu rozpačitě musím zhodnotit zapínadlo – poloha off je udělaná nešikovně.
Za negativum považuju absenci průhledového hledáčku – Na Soníkovi jsem ho občas použil. Uvidíme jak moc mi bude scházet v reálu. A další mínus je trochu zkreslené barevné podání fotek při náhledu na integrovaném displeji – na PC jsou fotky barevnější. Ale to je možná věc nastavení.

Moc jsem toho zatím nenafotil. Než jsem si ho dovezl domů, byla tma a první obrázky chci nechat na světlo. Takže jsem zkusil jenom kytku na skříni a troubu.

Jsem zvědav jestli zvítězí moje lenost a budu fotit na plnou automatiku nebo si zvyknu na manuál – zatím jsem nepochopil, co ty volby znamenají.

Tož odedneška vás budu zásobovat obrázkama z novýho stroje. Soník zůstane v záloze.

Jenom ve zkratce. Z dneška mám obrovskou radost…

120 km, AV 26, 1000m up (kurnik, kde jsem to nabral, dyť jsem pořád jezdil po Hané :o), cyklotrasy ukazují 500m up, asi blblo tacho)
nejdřív s Jecminkem přes Tovačov do Staré vsi. Až do Troubek to byla pohoda, z Troubek nám začalo foukat dost drsně z boku, od Hostýna. kolem Vlkoše jsme se plazili krokem a navíc se nechutně zatáhlo a ochladilo. U Staré vsi jsme se rozdělili a já pokračoval do Roštění, tam jsem to na chvíli zapíchl a posléze pokračoval směrem na Luhačovice naproti Jardovi, hezky po větru. Srazili jsme se v Mysločovicíh a vraceli se zpět, foukalo nám krásně do tlamy. Návrat přes Rymice a Starou ves jsme zavrhli, tam by nás to zas pěkně brzdilo, tak jsme pokračovali po větru do Hulína, po rovince na pohodu 40 - 45. Z Hulína pak bočníma cestama zpět na Troubky, tak nás to zas trochu přibrzdilo, mazec byl hlavně mezi Chropyní a Zářičím, tam jsme se vlekli 18 k/h :-)
a z Tovačova už tralala pěkně po větru domůůůů. těsně před koncem nás čekala orosená odměna.

spokojenost obrovská, takovejhle švih jsem už dlouho nezažil.

Ksýria jedou jak magnetická dráha, karbonová sedlovka pěkně tlumí, na kole nikde nic nevrže – skvěle vyladěná mašinka.

Aby se neřeklo, že se jenom batolím po rovince na Hané, dneska jsem si dal Kopeček a Pohořany. A je vidět, že zima byla dlooooooouhá. V kopcích mi to moc nešlo. Sice jsem bojoval a dle hesla “co nejde silou, jde ještě větší silou” jsem to rval ze sedla, ale nožičky jsou líný.
Ovšem, pozitivní dojmy převážily. Letos poprvé jsem si dal “maturitku” – sjezdík na červené TZ, kousek od Kopečka. A bezchybně. Vypadá to, že si začínám dovolovat.
Ke konci to byla taky pěkná prasárna. Náhodou se sjeli se čtyřma dalšíma lidma (dvě dvojice, navzájem si neznámé) a aniž bychom si cokoliv řekli, začalo se děsně chrtit. Na horáku 38 k/h po rovině, to už bylo na infarkt. Ale roztrhal jsem je na kousky, byť bojovali jak lvi. Ověřil jsem si, že 29” bike potřebuje lehčí převody – oni jeli svorně na 44/11, já tam měl 44/13.

Abych nebyl za šampónka s bílým rámem, v lese jsem ho pěkně zaprasil :-)

Tak asi jo. Asi jsme se dočkali. Venku všechno kvete a zelená se.

Pro Li – bahýnko zatím drží, takže se nemusíš bát o konání zápasu :-)

Zvířátka se probudila ze zimního spánku a z parku zase utíkají pávi. Akorát se neradi fotí :-)

A v parku kvetou magnolie. Minulej rok začaly až v květnu. Tak snad nám to počasí vydrží a nezačne zas sněžit

A pořád je docela modro

Dneska jsem vyjel už v osm ráno a dal si 25 km na probuzení. Moja vstávala brzo ráno, jela k rodičům, tak jsem využil situace a trochu se vyvětral. Projel jsem si kousek Pomoraví, prolozil tam kdejakej chodníček, trochu si to zmapovat. Ted se napiju a pudu se dospat :-)
Dobrou noc

Sup bělohlavý :-) nám skoro dospěl. Ještě to má nějaký mušky a nedodělky, ale blížíme se k finále.

Dneska jsem sehnal chybějící komponenty a doskládal. K večeru pak proběhly první testy se super výsledkem. Testoval jsem v lese u Nemilan, kde jsou různé techničtější špíčky – prudké výjezdy, sjezdíky, zatáčkovité chodníky.
Výsledek? Spokojenost. Aktuální rám je kratší než 929D a hlavová trubka je víc kolmá. Vidlice tudíž netrčí tak moc před kolo a bajk je víc ochotný jít do zatáček. Kratší konstrukce i o něco líp stoupá v kopcích – kde jsem to jindy lámal ze sedla jsem dneska projel s nedbalou elegancí v sedě :-)
Vidlice je taky příjemná. Proti Toře je citlivější. Večer jsem ji testl na kostkách v centru města. Žehlí parádně. Tora byla podstatně méně citlivá.

Tak jsem se taky zařadil mezi uživatele bílých biků. Odysea jménem reklamace dneska skončila.

PPL mi doručila rám, dorazila i Reba SL. Nezbylo než splašit auto a jet si to vyzvednout. Celej den jsem prožil ve stádiu velké nadrženosti :-). Ale dočkal jsem se. Bohužel, ne zcela. Tandem-bike zapomněli přiložit smyk pro lanka na domeček. Takže zítra musím do města a shánět ho :-(

V malym bytě se nedá solidně fotit taková velká kráva jako je 29er bike. Omlouvám se za zkreslené fotky.

Tímto děkuji firmě Tandem-Bike za expresní vyřízení reklamace.

Ve čtvrtek jsem nachytal koniklece ve stádiu horečných příprav na květ. Některé už to zkoušely, jiné je jenom okukovaly a učily se. Slíbil jsem jim, že je v pondělí zajedu zkontrolovat. Jenže v pondělí jsem to nějak nezvládl a koniklece se asi naštvaly :-)
Omrknout jsem je byl až dnes a bylo pozdě. Větší část jich už odkvetla a na ty zbývající už bylo chladno a málo sluníčka – přijeli jsme k večeru.
Koniklece jsme tudíž nefotili. Ale sedli jsme si na skálu nad lomem a dali si čajík. Byl opravdu moc fajn večer. A vyzkoušeli jsme i repro gadget. Teda ne na rapu, pustili jsme si desku “Eclipse” od projektu Shpongle.

Jenom tak mimochodem, sluníčko už má pěkný volty a pěkně začíná opalovat. i když se mažu opalovacím krémem, mám pocit, že jsem se už 2x trochu spálil, drbu se jak vzteklej jak na rukách, tak na nohách.

jak se tak koukám, dost frčím na fotkách větviček :-)

Jarda mi dneska koupil totální kravinku – nebo, jak se dneska moderně říká, gadget :-)

přenosnej monofonní reproduktor k MP3. Neboli, diskotéka po ruce vždy a všude :o) – a to se bude hodit.
Vzpomínáte, jak v 90. letech chodili puboši s kazeťákem na rameni? Tohle je docela solidní nástupce. Díky tomu, že je to monofonní, se do toho vešel docela velkej měnič a umí to udělat docela velkej randál. Takže budem chodit po městě a poslouchat z toho RAP :o)

Dneska jsem moc nenafotil, zlobilo mě koleno, tak jsem zůstal doma a netrápil ho.
Ale aspon vám dnes můžu představit mírně překopanou silničku. Už tu jednou je, ale se silně neaktuálníma fotkama.
Tak pojdme. Foceno ve Strejčkově lomu.

Velikost : 58
Hmotnost : asi 9 kilo, přesně nevím
Rám : Fort RO.Entry (2002)
Vidlice : karbonová s hliníkovou korunkou, karbon sloupek 1"
Hlavové složení : ritchey logic 1"
Kliky : Dura Ace 9sp. 180mm, octalink
Středové složení : Ultegra
Přesmykač : nějakej oldschool z roku 2002, sadu nevím
Měnič : Ultegra 6600
Řazení : Ultegra 6600
Převodnik : Dura 53/39
Kazeta : Ultegra 6600, 13-25
Řetěz : Chorus C10
Náboj přední : Ksyrium Elite
Náboje zadní : Ksyrium Elite
Brzda přední : Ultegra 6600
Brzda zadní : Ultegra 6600
Brzdové páky : Ultegra 6600
Ráfek přední : Ksyrium Elite
Ráfek zadní : Ksyrium Elite
Dráty : 38x aero
Pedály : A520
Řídítka : BBB FastBar OS (44 s-s)
Představec : noname černej
Sedlovka : pells cr-4
Sedlo : pells e-fly
Pláště : Michelin Pro2Race

snad mi brzo dorazí rám na MTB a budu moci představit i druhou hračku :-)

Včera jsem byl okukovat koniklece ve Strejčkově lomu, Dneska byla na řadě druhá lokalita – Vápenice. Kytičky nezklamaly, louky byly skoro pokryté fialovým kobercem. Krása.