Dneska jsem udělal první vážnou zkoušku nových zápletů. A dopadla skvěle.

Vytáhl jsem i Jardu, abych nemusel sám. Naplánovali jsme 40 km okruh kolem Olomouce se zastávkou v Olší.

Ksyria opravdu jedou. Nemám sice pocit, že bych byl na tom samém okruhu rychlejší než dříve, ale jelo se mi lehčeji. Postatně lehčeji. I při záběru ze sedla – nikde nic nevrže, kola drží, fořtík jde krásně “za plynem” – je vidět, že gramy na rotačních částech zmizely. Před zastávkou v Olší jsme měli na kontě 25 km s průměrem 29 k/h. Jo, jasně, jeli jsme v podstatě placku – tři kopečky se stoupáním 1-2% a jeden se stoupáním 5%. Ale, na druhou stranu je zas zima a najíždí se :-)

Uvidíme, jak se kola projeví v dalším provozu. Ale zatím jsem fakt hodně spokojený

No, neodolal jsem a vytáhl mazlíka ven do ulic. Žádnej velkej objem, jenom 10 km po městě pro novou podsedlovou brašnu a multiklíč. Ale na první test stačí.

Jo, jede to skvěle. Akcelerace, jízdní vlastnosti, elegance, hravost. Silnička je silnička. Tenhle pocit zná asi každej, kdo střídá bika a cesťák. Bike je tank co projede každej, silnička zas valí jak vítr.

V mým případě byl pocit volnosti složen ze tří dílčích – nový kola, nový pláště a jiný kolo než Sup.
Po nasednutí mě vyloženě vyděsily pláště. Pro2Race jsou Vizuálně užší než Oria – částečně to asi dělají ty dva černé proužky, částečně o fous užší ráfky ksyrií. Každopádně to vypadalo, že jedu jenom na ostří nože :-)

Ale to ostří nože opravdu valí. dvacet na pár otáček, třicet po chvilce… maximálku jsem dneska stanovil na 50 k/h, když jsem dojížděl na semafor, kde jsem čul červenou. Pade už mi dalo trochu zabrat, ale dal jsem to :-) (jenom na chviličku, že jo – hned za křižovatkou jsem zas zvolnil, abych do obchodu nepřijel splavenej jako kůň.

Dneska jsem si to fakt užil :-)

Když jsem koupil nový kola na bika, silnička nemůže zůstat zkrátka… to by nebylo vhodné. Dneska dostal Fořt dáreček. Mavic Ksyrium Elite 2008. Na kupkole je měli v akci, takže jsem moc neváhal… sice se teď budu tři měsíce chodit pást, ale kola jsou kola :-D

Ve stavu totální nadrženosti jsem po práci čekal dlouhé hodiny :-) než odbila šestá a já se mohl vydat na poštu. Jo, moh jsem jít už v pět, ale nemám rád fronty :-)

ke kolům musí samozřejmě být adekvátní pláště. Stará Oria nechám na starých zápletech, k Mavicům jsem pořídil Michelin Pro2Race a lehký duše.

Mazlík momentálně vypadá moc dobře :-) (brzy dodám kvalitnější foto na pořádném světle. Poslední věc, která se na něm bude měnit, je představec – kluci z cyklodiskuze mě ukecali, že mám pořídit méně mohutný.

Po dlouhé době nás zase poctilo víkendovou návštěvou sluníčko. A docela hřálo, na balkoně jsem naměřil 13°C (na slunku). No, nebyla by škoda válet se v takovým počasí doma? Byla.

Po obědě jsem vyrazil zas trochu natrénovat techniku jízdy na sněhu. Ono se to bude dřív nebo později hodit, až mě zas překvapí bahno :-)
Mapka: http://www.mapy.cz/#x=139472384@y=134405120@z=12@mm=TP

Jako klasicky jsem se protáhl městem, trochu si zabruslil v parku na náledí mezi lidma. Je zajímavé, jak lidi v okamžiku, kdy napadne sníh, přestanou čekat cyklisty na stezkách (teda oni je neočekávají ani v létě :-)). Dost lidí jsem vyděsil a jakási babka mě seřvala, jaktože jedu po chodníku. No co už.

Můj oblíbený chodník kolem vody byl tentokrát krásně sjízdný. Podklad tuhý a tvrdý, klouzalo to jenom mírně, pohoda. Ani psů tam moc nebylo :-). A Plané loučky byly úplně prázdné. I se sjízdností to tam bylo dobrý, jenom jedna držka :-). Takže statistika dobrá.

Poděsy jsem objel chodníkem po “levém” břehu – tam to byl trochu boj, tam to moc prošlapané nebylo. Ale dalo se.
Z Poděbrad jsem přes pole pokračoval na Chomoutov. V tomhle místě jsem naměřil teplotní rekord - 9°C. A taky jsem si pěkně hrábl, přes pole to skoro nejelo.

Z Chomoutova jsem to bral do Pomoraví kolem vody – nedávno jsem tam objevil chodníček, po kterém vede i cyklotrasa, a ten se mi strašně líbí.

I pod sněhem se po ní jede příjemně

Chodník ústí na červené TZ. Po ní jsem pokračoval dál na Litovel s tím, že dojedu, kam dojedu.

Tady jsem trénink techniky flákal. Celý pomoraví, až na pár míst, bylo projetý autama a cesta byla pěkně sjízdná. Aspoň jsem si dal nějakej ten objem.

To pomoraví v zimě vypadá úplně jinak. Ale krásně. Tekoucí řeka dodává spící krajině nádech života. Prostě pohádka.

Dojel jsem až k Hynkovu a přemýšlel, co dál. Času bylo dost, kosa zatím nebyla, tak jsem se rozhodl pokračovat dál.
Po hrázi se jelo blbě. Sněhu tam bylo dost, jediná zpevněná místa byla od běžkařů. Takže to zas pěkně klouzalo. Ale vydržel jsem.

Pořád teplo, pořád se dalo. Natáhl jsem si to až do Lhoty a dál k mostu přes Bahenku. Tam mě začal tlačit čas a taky zima.
Při návratu jsem už začal spěchat. Ale něco jsem nafotil.

Celou cestu Pomoravím jsem jel po krásným sněhovým podkladu. Ale to se změnilo. Vracel jsem se po zelené TZ kolem Lovecké chaty. A tam nastal mazec. Díky tomu, že tam jezdí spousta aut, byl povrch hezky rozhrabaný a sníh nahrazen částečně zmrzlou břečkou. Fuj. Tenhle úsek jsem, až do Horky, prošel pěšky. Jet se tam prostě nedalo, klouzalo to přímo nechutně.

Včera a dneska jsem zase byl venčit Supa. Ač nemám moc rád sníh v nížinách, musím konstatovat, že na tom bílým něco je. Zvlášť teď, když zmizela ta děsná inverzní oblačnost a občas se dá zahlídnout i kousek modré. To je pak pohoda.

Oba dny jsem vyrazil směrem na Poděbrady. I když už máme únor a dny jsou celkem dlouhé, pořád se na můj vkus šeří hodně brzo a já strašně nerad v zimě jezdím potmě – tma, kosa a k tomu být navlečenej v těch hrozných zimních hadrech, to nemusím. A protože se dřív jak v 16:30 z domu nevykolíbám, holt musím jezdit blízko.

Včera to byla strašná sranda. Ve městě to ještě jakž takž šlo, na stezce kolem Moravy, kudy jezdím, sice byla vrstva sněhu, ale aspoň docela uťapaná. Zato za městem, to byla technická pasáž. Čerstvej prašan na mírně umrzlým povrchu, děsná kombinace. Sup si dělal co chtěl. Takže jsem byl docela často nucen zachraňovat situaci trapnými pohyby :-). Ale co, aspoň si cvičím techniku, která u mě stojí za houby.

Dneska to bylo o dost lepší. Louka za městem byla docela ufoukaná, sníh trochu lehl a už to tak neklouzalo. Ale zas se vyskytla jiná radovánka – na povrchu se udělala asi centimetrová krusta, takže jsem si hrál na sněhoborec (od slova ledoborec :-))
Ale bylo fakt nádherně. Sluníčko zapadalo do mraků, na obloze spousta barev a já se mlátil do palice, že jsem nechal doma fotoaparát. Tož, aspoň pár fotek z mobilu…

Zatímco včera jsem šel kus pěšky, dneska se dalo jet skoro celou cestu.
Jak je mým dobrým zvykem :-), opět jsem vyděsil nějaké běžkaře. Zajímalo by mě, co si mysleli, když viděli bajkra, jak asi v 10cm sněhu bruslí a snaží se jet aspoň trochu jak člověk :-)

U vody bylo taky moc příjemně. Sníh skoro nedotknutej, na vodě (ledě) se proháněli běžkaři, občas jsem se pokusil hodit nějakou tu tlamu… prostě zimní pohoda.

Sranda nastala při návratu – nevracel jsem se zpět přes Plané loučky, ale bral jsem to zadem na Chomoutov. Louka, přes kterou jsem jel, byla větrem perfektně zarovnaná. A v tom byla zrada – na pár místech jsou prohlubně v povrchu a ty byly samozřejmě vyplněné sněhem. Takže, člověk si tak pěkně jede, jede a najednou stojí, protože má sníh až někde u přední osy :-)

Zimní radovánky mi dnes daly 20 km s průměrem 15 k/h. Co si víc přát?

O víkendu 14 – 15.2. jsme se domluvili a vyrazili si na hory okoštovat pravou nefalšovanou zimu. Kamarádi, které jsme neviděli už snad 2000 let, tam zrovna měli být oba, tak proč je nenavštívit a nepokecat.
Connex/Veolia už několikátým rokem nabízí velice pohodlný způsob dopravy do Jeseníků. V létě cyklobus, v zimě skibus. Přes internet si zarezervujete fleka v buse, ráno nasednete v Ol. a dopoledne vysednete přímo na Ovčárně. Žádné řešení kyvadlové dopravy, žádné počítání přestupů, prostě se jenom vezete. Super věc.

Ráno v sedm jsme měli sraz na Tržnici, kde bus zastavoval. Přijel na čas. Nalodili jsme se, usádlili si zavazadla a už se jenom kochali výhledem z okna :-). Trasa autobusu vede přes Litovel a Uničov, takže jsme měli možnost vidět Jeseníky z nezvyklého úhlu.

Velice zajímavý pohled je na kopce, které se neustále přibližují. Původně neostré zelenošedé kontury postupem času získávají ostrost a pomalu se ukazují jednotlivé stromy. Krásně je to vidět v Dlouhé loučce – na začátku dědiny je ještě kopec jako jednolitá masa, na konci už krásně rozeznáte stromy. A z Dlouhé loučky se pak nastoupává valšovským údolím. Tentokrát jsme to měli bez námahy a v klidu.

Nad Ondřejovem se otevřel výhled na kopce v okolí Rýmařova. Ty jsou krásné v každém ročním období.

Ani se to nezdálo, uplynulo jenom pár minut a už jsme frčeli přes Morávku, otočili se v Karlově a dojeli na Hvězdu. Tady začalo dost silně sněžit. A sněžení nás neopustilo až na vrcholek Pradědu.
Cestu na Ovčárnu jsme jeli jako poslední bus. Bylo zvláštní pozorovat, jak se autobusy před námi chvílemi ztrácí ve vánici.

Na Ovčárně už bylo vidět jenom na pár metrů dopředu. A parkoviště pěkně klouzalo. Vylezli jsme z autobusu a začal oblíbený rituál oblíkání a nasazování batohů.

Jenom jsme vylezli z parkoviště k hotelu Ovčárna, málem nás to sfouklo. Vítr se hezky rozfuněl po úbočí Petrových kamenů a krmil nás drobnými vločkami. Takže, pěkně sklonit hlavu a jít jako beran.
Aby toho nebylo málo, na cestě leželo tak 5 – 10 cm čerstvého sněhu, takže to krásně klouzalo.
Prošli jsme kolem vleku – naštěstí nikdo nedostal kotvou do palice. Na rozcestí u Barborky jsme si dali první pauzu a dali si první misku Pu-Erhu připraveného podle tibetské receptury – s mlékem, máslem a solí. Fotka bohužel ne zcela odpovídá skutečnosti, čaj byl v reálu tmavší.

Pu-Erh nás nakopl a my pokračovali dál na Kopec. Vítr se trochu utišil, takže nám pouze sněžilo. Viditelnost byla taky docela dobrá. Ale šlo se dost špatně – nohy se v čerstvém sněhu dost bořily.

Další pauzu jsme dali na rozcestí, kde se odděluje modrá TZ na Dlouhé stráně.
Tam jsme si odpočali od náročného výstupu a trochu se pováleli ve sněhu.

Kousek dál jsme potkali rolbu, která nám trochu udusala cestu. Hned se šlo líp.

Na rozcestí nad Švýcárnou začalo jít do tuhýho. V tomhle místě velice často fouká silný severák a ani ten den nebyl výjimkou. Takže se hezky zabalit do šály a nechat se ofukovat zleva. V tomhle místě už byla viditelnost jenom na tři tyčky.

Vyšlápli jsme si Strmilovák a v zatáčce na nás čekala závěj. Pěkně měkoučká a stahující. Naštěstí ale nebyla hluboká. Za závějí pak naštěstí vítr cestu vyfoukal až na ledový podklad. Takže tam se šlo dobře. A foukalo nám do zad. Aspoň kousek.

Posledních pár metrů už nebylo vidět skoro na krok. Orientovali jsme se jenom podle odhadu. A najednou před náma z šeda vykoukla “cedule” Praděd a vzápětí i barák.

Byli jsme u cíle.

Víkend utekl jako voda.

Cestou zpět se šlo o něco líp než dolů. Nefoukalo tolik, závěje taky částečně zmizely a cesta byla tvrdší než den předtím. Takže se dalo i docela valit, což nám přišlo vhod – vyšli jsme totiž dost pozdě.

A zas jeden post s číslem :-)

Dneska můj blog navštívil 20 000. návštěvník.

Díky všem za přízeň.

V poslední době mi díky atraktivnímu tématu Windows Seven přístupy dost naskákaly. Díky neznámému návštěvníkovi, který dal odkazy na moje články do tématu Windows Seven na Wikipedii. A musím taky poděkovat sobě :-) - dost lidí mi v poslední době chodilo z myego, kam jsem odkazy na články hodil já :-)

tož, vzhůru do dalších návštěv :-)

foceno mobilem za výlohou olomoucké Dobré čajovny :-)

Konservativci, radujte se :-) - jde to
http://www.sevenforums.com/tutorials/888-quick-launch-enable-disable.html
převzato z diskuze na fóru pctuning.

Včera mi dorazila nová kola na bika. Stávající GrandRock + 36*SwissDT + Alivio jsem vyměnil za Bontrager Rhythm Disc. Set váží 1980gramů, má 28 drátů a hlavně, náby na zapouzdřených ložiskách. Výhoda je jasná – žádné konusy. Hurá.

Díky náhlému oteplení bylo možné zajet je pěkně protáhnout do terénu, pěkně si zabahnit a vyzkoušet tuhost a výdrž. Teploty nad 5 °C přímo lákaly k vyjetí. A bylo fakt pěkně.
Na Kosíř jsem se vydal po cestě kolem potoka. V létě je to pohodová cestička se stoupáním kolem 5%, včera to byla hodně solidní technická pasáž. Bahno, bahno a zase bahno. Kde nebylo bahno, byl led. Klouzalo to naprosto luxusně. Paradoxně na tom byl lépe ledový podklad – díky týdnu s teplotami nad nulou byl rozměklý a pláště se tam měly čeho chytit. V bahýnku to bylo podstatně horší – však jsem si taky asi 3x pěkně ťápl na zem, když mi to někde podjelo. Ale byla to skvělá zábava.
V lese bylo fakt nádherně. Svěží vzdoušek, všude kolem tekly potůčky z tání. Fotoaparát ale sídlil v batohu a ten se mi nechtělo sundávat.

Na Kosíři proběhlo nezbytné focení mazlíka. Původně jsem měl v úmyslu udělat finální fotky pro bike-forum, ale stav zabahněnosti mi v tom bránil. Ale o fotku vás samozřejmě neochudím :-)

Z kosíře se sjelo do státního lomu. Tam začal vycházet měsíc a “udělaly se” zajímavé mraky, tak jsem trochu pofotil.

A co kola? jede to o něco líp než starý, ale budu muset ještě trochu zhubnout, abych ho líp ocenil. Každopádně, nejsou z bláta, vydržely toho dost. Sice jsem nejel žádnou prasárnu na kořenech, ale klasickej terének přečkaly bez zaváhání.

Zatímco včera krásně nasněžilo a krajina byla skoro jako vystřižená z Ladova obrázku, dneska se zas oteplilo, dokonce i trochu vylezlo slunko
Bohužel jsem toho moc nenajel – v terénu bylo děsně mokro a navíc jsem odpoledne musel na lítání po městě, takže jenom slabota na “Poděsy” a zpět.

mýmu zlatýmu SE W910 přibyl červenej brácha

Dneska to byla paráda. 25 km, AV 15, nastoupané metry nestojí za řeč :-)

Vyrazil jsem si jenom tak na pohodu k Poděbradům a dál na Pomoraví. V lese nebyl skoro nikdo, sníh prakticky nedotknutej. akorát to dost klouzalo :-)