Tak mě napadá, že jsem ještě pořádně nezdokumentoval Supa, přestože je v podstatě hotov. Takže, seznamte se

Velikost :21,5
Hmotnost : 13,5
Rám : Sup 929D
Vidlice : Tora 318 @ 100mm
Hlavové složení : Token
Kliky : SLX
Středové složení : SLX
Přesmykač : SLX
Měnič : SLX
Řazení : SLX
Převodnik : 44/32/22
Kazeta : BBB 11-28
Řetěz : C9 Record
Náboj přední : M475
Náboje zadní : M475
Brzda přední : BB7 + 185mm
Brzda zadní : BB7 + 160mm
Brzdové páky : FR5
Ráfek přední : Remerx GrandRock
Ráfek zadní : Remerx GrandRock
Dráty : 36x Swiss DT
Pedály : platformy
Řídítka : GT 680mm
Představec : Truvativ XR
Sedlovka : Ričí
Sedlo : Fizik Nisene
Pláště : WTB Nanoraptor 29x2,1

Tak a dáme si další dnešní postík.
Můj blog dosáhl 15 000 návštěv.
Díky vám všem, kteří se chodíte dívat “do mého světa”, za přízeň.

a ještě jedno čísílko. 15000 příspěvků dosáhl můj web přesně po roce a 10 dnech od prvního postu (12. listopadu 2007)

Vrátil jsem se z dopolední malé vyjížďky a zas začalo sněžit. Chumelilo aasi hodinu a kolem jedné přestalo. Čas na druhou akci.
Vytáhl jsem zase Supa, vyměnil baterky ve foťáku a znova vyjel.
Teplota 2°C a pěkně tálo. Vyjel jsem za město a všude zeleno. Ne, že bych čekal metrový závěje, ale tohle ne :)

V těchhle místech jsem minulej rok fotil fotky pro svůj první blog post :-)

Kolem vody jsem dojel až ke Království. Tam se začalo mírně ochlazovat. Ale ne moc.

Trochu jsem tam pojezdil, ale už mi začala být kosa. Vyjel jsem v Grygově. Poslední zastávka měla být ve Strejčkově lomu. Jenže po chvíli mi přestal řadit přesmykač. A chvíli po něm i přehazka. Teploměr ukazoval nulu a mě bylo jasné, že asi něco zamrzlo, přece jenom jsem po cestě projel pár kaluží.

A fakt že jo. Přece jenom, spodní vedení lanek na to bude náchylný. Zkusil jsem odloupat ten led, kterej mi blokoval lanka. Ale to nepomohlo, asi zamrzl celej mechanismus jak u přehazky, tak i u přesmyku. Ze Supa se stal singlespeed.

A aby toho nebylo málo, chvíli po tomhle zjištění se ještě rozfoukal silnej severák. Víc jak 16 to proti němu nejelo.
Celej bajk pěkně zamrzlej, dokonce i pedály na sobě měly vrstvu ledu, tudíž to pěkně klouzalo. V půlce cesty jsem musel zastavit a oškrábat to šroubovákem. Fuj.

No, z Grygova jsem jel hodinu, víc jak 16 to fakt nedalo. A mrzl jsem jak pes :-)

Doma pěkně hadry pod kolo, jak z toho začne téct binec. A já do sprchy rozmrznout. Potom jsem se pěkně namazal koňským balzámem, pustil si, nevím proč, Čertůf punk a začal jsem relaxovat.

Celkem mi to dneska hodilo 47 km (7 dopoledne a 40 odpoledne); odpolední akce s průměrem 15 k/h

Zima, zimečka přišla. Už včera odpoledne něco napadlo, ale neudrželo se to. A dneska ráno jsem se probudil do bíla. Sice jenom 2 cm, ale bylo to pěkný. Udělal jsi si nějaký věci doma a vyrazil na chvilku ven, ukázat Supovi, jak vypadá sníh. Jenom na kousek, kolem olomouckého letiště, tak na necelou hodinku.

Zároveň jsem testnul nový (zánovní) sedlo Fi:Zik Nisene – proti Flitu je o něco pohodlnější, zvykl jsem si hodně rychle.

Včera jsem měl zas nějakou rapovou náladu, tak jsem si procházel svou skromnou sbírku. Docela dlouho jsem frčel na tomhle:

na CDR.CZ dneska vyšel velice zajímavý článek pojednávající o šmírovačce a buzeraci ze strany našeho milovaného Matrixu.

Čekujte: Vítězové soutěže o největší slídily Big Brother Awards 2008

Já jenom vzkážu lidem, co tyhle šmíra praktiky podporujou: co je kurva komu po tom, kam jedu, jak jedu rychle a kudma jedu. co je kurva komu po tom, co si s kým telefonuju, komu mejluju…

pokud žerete kecy o válce proti teroru, jste blbci. a klidně mě sežerte

Opět jsme si zajeli trochu pojezdit po hanáckéch Himálájích
Tentokrát jsme jeli po druhém břehu Deštného potoka, čili ve Slatinkách jsme nezabočili na asfaltku kolem hájenky, ale pokračovali jsme rovně k vodojemu. Dál po zelené na Kosíř a úřes Vápenice zpět.

 
Zima na krku, brzo tma… ale já chci jezdit. Tak jsem se rozhodl, že si pořídím pořádný světla. Shodou okolností prodával McBlacky z Bike-Fora v bazaru za dobrou cenu set Sigma Mirage + Mirage X.

Dneska jsem je poprvé testoval v terénu a velká spokojenost. za soumraku jsem si posvítil 10W Xkem, po setměni stačilo i světlo z 5W. Pouze ve vyloženě tmavé pasáži lesa jsem zas zapnul Xko.

Tmo, třes se :-)

a pak že se z poslechu hophopu a rapu neblbne

a ještě jeden srandista

takže, doomovo varování je jasné. neposlouchejte hiphop nebo zblbnete

Není to tak dávno, co se nám na cyklodiskuzi znovu objevil fenomén lidem z prostředí cyklistických fór jistě známý - OLKYC. Kdo neví, o koho se jedná, expresně přiblížím - je to takový cyklistický Brouk Pytlík - Všude byl, všechno zná a na vše je expert. Jezdí 80 k/h za tatrovkou do kopce, natáčí "skvělá" videa svých cykloakcí a obecně se prezentuje jako totální guru a borec největší [tohle je prosím pěkně můj názor, na mě takhle působí]. Jeho další devizou je schopnost napsat do jednoho vlákna deset příspěvků po sobě - jakoby to nemoh napsat v kuse.

Jak už to bývá, takovejhle svéráz na sebe nabalí spoustu blbců sekundárních, kteří blbce primárního začnou kritizovat a tím se rozpoutá kolotoč nesmyslného flamewaru. jeden blbec něco plácne, další blbec na něj reaguje, třetí ho v tom podpoří a první se ohradí. to zas vyprovokuje druhýho blba a dokolečka dokola, ať jsou všichni do hola.

tihle sekundární blbci bohužel nechápou jedno - pokud budou do primárního blbce rejpat, primární blb bude spojojený, existence publika ho bude motivovat. a chudák databáze. samozřejmě nezůstane u druhého vlákna a blbci sekundární si budou zvyšovat svoje e-sebevědomí zakládáním dalších nesmyslných vláken.

pokud tuhle sebranku trotlů normální uživatel upozorní, že nejednají správně, tak se na něj sesypou všichni. jak blb primární, tak i blbové sekundární. jeden uživatele upozorní, že to nemusí číst, další zas naprosto zcestně argumentují, že jsou na veřejném fóru a třetí argumentuje rovněž zcestně, že je to jenom sranda. uživatel potom zcela správně poukáže na primární funkci fóra - znalostní databáze v daném oboru, ve které prostě není místo pro výkřiky do tmy. na to ho blbci upozorní, tentokrát nesprávně, že na fóru jsou i jiná offtopic vlákna. blba člověk pozná snadno - nedokáže rozpoznat rozdíl mezi lehkým offtopicem pro odreagování a vláknem řešící něčí soukromé špinavé prádlo.

osobně nejsem schopen pochopit, proč blbové svoje prádlo musí prát takhle na veřejnosti. to jsou to takoví frustráti, aby si museli honit svoje e-péro na veřejnosti a exhibovat se, jak jsou hustí?

řešení je jednoduché - nějakým způsobem moderovaná diskuze. libertariáni sice řvou, že cenzura na internet nepatří, nicméně nejsou evidentně schopni rozlišovat mezi moderováním debat, které mají za účel udržovat čistotu databáze a mezi cenzurou, která maže nepohodlné věci.

z mého pohledu by moderace tuhle situaci vyřešila naprosto elegantně - primární blb by dostal ban s deaktivací účtu, sekundární blbové by dostali vynadáno a nesmyslné příspěvky by skončily někde v koši, kde by se lidi mohli dívat na exoty jako někde v zoo.

bohužel, málokdo z uživatelů internetových fór rozumí problematice databází. ono se řekne, jeden příspěvek, vždyť jsou tu stovky. ono se řekne, jedno vlákno, jsou jich tu stovky. ale ono se to pěkně nasčítá - řádky do databáze pěkně přibývají, indexy a tabulky bobtnají a efektivita databáze jde do kytek. i hledání v čisté DB je podstatně jednodušší než v DB plné smetí.

závěrem této glosy bych chtěl apelovat na lidi, co se v ní poznají, aby se začali chovat podle netikety. Na internetu nejsou sami a na jejich exhibování v rámci fór nikdo není zvědavý. Pokud se chcete vyřvat, založte si blog a tam si spamujte do sytosti - pokud budete mít atraktivní témata, tak budete mít i návštěvnost.

produktová konference Microsoft, krátké seznámení s XBOX 360, pobyt v hotelu a dopravní situace na D1 očima příležitostného řidiče

11.11 a 12.11 se v Microsoftu konala produktová konference pro partnery programu Dynamics – NAV a AX. Chleborádce vyslal mě a kolegu, abychom šli čeknout co a jak se vyvíjí.

Nafasovali jsme opět nejrychlejší auto na světě – oktávku f touru a vyrazili na cestu.

Kolega mě vyzvedl v šest ráno u baráku. Jeikož jsem byl ještě dost rozespalej, tak jsem odmítl řídit (což jindy nedělám, protože řídím rád) a raději jsem ještě pospával. V přehrávači jsem nalistoval kompilaci The Mystery Of The Thirteen Crystal Skulls, nasadil sluchátka a zcela nespolečensky jsem ještě pospával.
Někde na půl cesty jsme nabrali naftu a vystřídali jsme se. V Pze nás na magistrále přivítala obligátní zácpa a poslední kilometry jsme projížděli krokem. Bože, jak já nesnáším pojíždění v koloně.
Sranda byla při parkování. MS sídlí v BB Centru a svoje parkoviště má kousek dál. Tak jsme tam zajeli. Přijel jsem k závoře a k okýnku přistoupil hlídač parkoviště.
já: Dobrý den, jedeme do microsoftu
on: a co já jako s tím
já: no je tohle parkoviště pro microsoft.¨?
on: jo, je
já: a můžem sem?
on: ale tohle je pro zaměstnance. pro návštěvy to mají u BB centra, jedno před barákem a druhý za barákem
já: tak díky.
Vyjeli jsme z parkoviště a vrátili se k BB centru. Samozřejmě jsme po cestě mírně zakufrovali a trochu se povozili po magistrále tam a zpátky. dojeli jsme k BB centru a já si zas pokecal s obsluhou.
já: dobrý den, je tohle parkoviště pro návštěvy MS?
on: ne, microsoft má parkviště tamhle o blok dál. na světlech doleva…
já: prominte, ale odtamtud právě jedeme a chlápek, co tam hlídá, nás poslal semka
on: no, to vás poslal špatně.
kolega: kašli na to, auto necháme tady, placený parkoviště jako placený parkoviště.
Fajn, tak jsme zaparkovali a šli se vzdělávat.
Microsoft má docela solidně udělanej catering – obložený bagetky - buď se zeleninou, nebo s mozarellou a olivama nebo s pečeným masem a s dresingem… mňam. a stejně tak maj i objednaný výborný lístkový pečivo – taky mňam.

Dověděli jsme se přesně to, co jsme čekali. SQL server je zase rychlejší, dokonalejší, spolehlivější. však to znáte. Stejně tak i ostatní nástroje a služby.

Po prvním kole přednášek měla následovat studená večeře a společenský večer s hraním na XBOXu. na XBOX jsem byl dost zvědavej, protože jsem konzoli nikdy neměl, vždy jsem hrál na klávesnici a myši (joystick od osmibitu nepočítám, to je už moc dávno), takže to mělo být moje první sektání.

Před večeří jsme se ještě vypravili ubytovat se do blízkého hotelu. Zaplatili jsme parkoviště a hurá hledat hotel. Hledání proběhlo bez problémů.
Nahlásili jsme se, zaplatili rovnou účet, nafasovali elektronické karty(klíče) a ubytovali jsme se. Potom jsme, už pěšo, vyrazili zpět do MS na večeři.
Ejhle, v MS už skoro nikdo nebyl. Lidi buď na večeři a gamesení nešli vůbec a nebo se nažrali a zdrhli. Bylo nás tam tak deset :-)
Aspon jsme se nemuseli tlačit u švédského stolu.
Ulovil jsem si kus uzeného sýra, kus nějakého nakládaného sýra, hromadu černých oliv, rajčátka, papričky, okurky a dresing a hurá na mňanku. Maso mi ani moc nechybělo.

Po mňamce následovalo testování XBOXu. Jejda, lidi, mě to nesedlo. Vůbec, ale vůbec.
XBOXy byly v provedení na výstavu. čili velkej stojan, kterému vévodil LCD monitor Samsung T260, gamepady byly přidělané napevno ke stojanům a stálo se u toho. Čili, ergonomie nulová. No, budiž, nebudu u toho celou noc.
S kolegou jsme zkoušeli rozjet nějakej fotbálek. Šlo nám to jako pejsánkovi pastvička, čili vůbec. Ať jsme mačkali co jsme mačkali, fotbálek nechtěl naskočit a furt jsme se motali v nějakým demu. Kolega pak stiskl reset a xbox znova bootoval. Nehodlal jsem u toho strávit mládí, tak jsem se přesunul vedle k Halo 3 (nebo co to bylo, nějaká FPS)
Tady už ovládání šlo a tak jsem se po chvilce prokousal ke startu mise.
A přišlo peklo. FPSky hraju hodně rád, takže jsem byl zvědavej, co mi XBOX nabídne. Nadšenej jsem teda nebyl. Moje ručičky jsou zvyklý na kombo klávesnice a myšičky. Gamepad jim nevoněl.
Levou analogovou páčkou se chodí, pravou se kouká. Fajn. Chvilku mi trvalo, než jsem dostal koordinaci do rukou. Pokud bych si k tomu moh sednout a pohodlně si opřít ruce, asi by se mi hrálo líp. Budiž.
Chviku mi trvalo, než jsem vyskákal po nějakým vodopádu. Asi nemám patřičný počet rukou, protože zároveň hlídat pohyb, look a tlačítko pro skákání bylo nad mé síly.
A pak přišli první enemáci. A taky peklo s mířením. Pravá analogová páčka je dost citlivá. takže pokud jsem se chtěl trefit, tak jsem s ní musel pěkně pomaličku. Jenže enemák mi mezitím utekl někam do háje. V tu chvíli by se mi asi hodil kulomet, něco jako M249 SAW s 200 rannou krabicí – prostě bych zmáčkl FIRE a kosil :-). Jenže útočná puška s 30ti ranným zásobníkem a vysokou kadencí mi tuhle strategii neumožnila.
tlačítka FIRE jsou taky haluz – XBOX má 2. A který mačkat? Babo, raď.
Kolegové konkurenti na mě pobaveně koukali a tlemili se.
”No, co… dejte mi klávesnici a myš a uvidíte, srandisti” odbyl jsem je.
Ještě se zastavím u grafiky. Nevím, z jakého roku je Halo3 (nebo co jsem to tam pařil), ale grafika byla docela ošklivá. Crysis na low detaily se mi teda líbila mnohem víc, o stařičkém FarCry z roku 2004 raději ani nemluvit. Takže, konzole mě neoslovily. Možná, že jiný hry jsou na tom hratelnější. Každopádně jsem měl dost problémů zorientovat se na tom zatracenym gamepadu.

Takže, XBOX mi nesedl. Po půlhodině jsem ten boj vzdal. A co ted? Společnenskej večer evidentně nebude, lidi se vytráceli.

V tu chvíli mě zamrzelo, že  nemám kontakt na Seržu – mohli jsme někam sednout na pivko nebo podobně a pokecat… Vrátili jsme se na hotel, pustili telku a koukali napřed na Přátele, jak se Chandler koupal a pak na Restauraci v Růžové hospodě.
Ordinace mě moc nebavila, tak jsem se šel vykoupat a pak už zalehnout. Ne přímo spát, ale měl jsem v plánu pustit si zas nějakou muziku – v paměti přehrávače na mě čekali Younger Brother, Shpongle, 1200 mics a podobný divočárny. Takže jenom zalehnout, zavřít oči a nechat se vtáhnout do světa psychedeliky a goa-trancu, trochu si vypláchnout mozek.

Uff. Objevil se problém. Nevím, jestli jsem to už na sebe práskl, ale jsem nekuřák a docela dogmatickej odmítač tohole fetuňgu. Smrdí mi to.
V pokoji na stole byl popelnik. Sice prázdnej a čistej, ale byl. A jakmile jsem zalehl do peřin, tak jsem TO ucítil. Polštář a peřina byly načuchlý smradem z cigár. Fuj. Sice jenom mírně, ale byly. Kdybych nebyl línej, asi bych zašel na recepci trochu je zdupčit.
Každopádně to bylo nepříjemný.

Ráno raníčko panna vstala, šatečky v uzel uvázala. Půjdu, matičko, k jezeru, šatečky sobě vyperu .
I my s kolegou jsme vstali a vyrazili na snídani.

Hotel, kde jsme spali, se specializuje na ubytování lékařů. Lékaři zde mají určité benefity a slevy, ale taky jinou snídani než ostatní hosti. Tenhle fakt je důležitej pro další mikrostorku

Sjeli jsme dolů, došli do haly a zahlídli prostor se židlemi a prostřenými stoly. Tož jsme tam zasedli, udělali si čaj a po chvíli se pustili do jídla. po pár minutách přišla paní, donesla nám ještě vánočku a chtěla po nás lístečky. debata:
paní: a lístečky máte?
my: jaký lístečky?
paní: no, růžový
my: jaký růžový
paní: vy nejste lékaři?
my: ne, my jsme hosti
paní: tak co tu děláte? tohle je pro lékaře, hosti mají svou snídani jinde, tam je švédskej stůl…taky jste na mě mohli počkat, já bych vám to řekla
takže nás sprdla na tři doby. jenže, kdo to má sakra vědět. nikdo nás neinstruoval, nikde žádná cedulka… jak u blbejch

Nějakému doktorovi jsme sežrali snídani  , zajeli zas nahoru do pokoje se sbalit a čekali jsme na devátou hodinu, kdy jsme měli vyrazit zpět na druhý kolo přednášek. Čekání nám zkrátilo koukání na Kouzelnou školku s dědou Lubinem

Druhej den se nesl ve znamení představování změn v nové versi našeho produktu. Něco jsme si už osahali v CTP, něco bylo nový. Ale, globálně vzato, nadšení jsme nebyli. řečeno lidově, dost věcí v nové versi posrali. a fest. uživatelé jsou zvyklí na určitej standard a tuhle novou verzi řada z nich odmítne a my se nedivíme – podle nás je to krok stranou.

Nadešla doba odjezdu. Vyzvedli jsme autí, zasedl jsem za řízení a elegantně nás provedl zpět na magistrálu a posléze na D1.

Nejsem zrovna člověk, kterej si dělá hlavu s rychlostním limitem. Pokud provoz jede 160 k/h, tak jedu taky 160 – proč jet 130 a brzdit ostatní. Na druhé straně, když někdo předemnou jede 130, tak ho netailuju a počkám až mě pustí, eventuelně pustím levej blinkr a požádám ho tím, aby mě pustil. Velice nerad někoho problikávám.

Jenže, ne všichni jsou takoví. Najde se pár lidí, které nezajímá, že jedu 140 v levym, protože předemnou je dalších 10 aut, co jedou rovněž 140. Blbeček prostě tailuje a bliká jak o život. Nicméně, než bych riskoval, že se mi podívá do kufru na špinavý ponožky a notebook v taškách, raději ho pustím a myslím si něco o blbcích. Doufám, že nikdy nebudu muset nouzově brzdit – pochybuju, že by to ten za mnou, co se mi lepí na prdel jak buzna, ubrzdil.

To bychom měli tailery – ty jsem potkal v šesti exemplářích.
Další je oblíbená truck rallye – náklaďáky předjíždějící se s rozdílem 2 k/h. OVšem dneska jsem narazil na extém – dva magoři se předjížděli s rozdílem snad jenom 0,5 k/h. prostě pořád jeli vedle sebe svých 90 (a tím pádem jela 90 i celá D1 za nima). Ten vpravo prostě toho vlevo nepustil. Levej to nakonec vyřešil po svým, samozřejmě debilně – toho vpravo natvrdku natlačil do odstavnýho pruhu. Nechci ani domýšlet, jak by to vypadalo, kdyby se ťukli. A to jsem si za nima nechával dostatečnou pauzu. Demence je prostě všemocná.

Další exot byl borec v menším Ivecu. Ten se rozhod, že předjede vláček čtyř trucků. Geniální nápad. Souboj omezovačů a omezenců v praxi. Pestože kamiony mezi sebou měly dost velký mezery, Ivecoman je předjel všechny a tím na dost dlouho zablokl lidi za sebou. Bože, proč jsi dal dušu do barana?

A třetí srandista. Zdravím borečka v červené sportovní Alfě Romeo. Djel mě někde kousíček za Brnem a intenzivně se dožadoval předjetí, nehleděl na to, že a) jedem 160 a b) předjíždím tři kamiony. Tož jsem ho pustil a on zmizel s velkou parádou v dálce. Holt tam má víc koní a možná má i větší péro.
JENŽE… Kousek před Rousínovem se v pravém pruhu mění panely povrchu. Provoz je tam sveden do levého pruhu. V levym samozřejmě kolona tak na 500 metrů, pravej zel prázdnotou. Tak jsem si pěkně najel doprava a objel kolonu. V ní jsem zahlídl i milou červenou Alfu. “Tys mi teda ujel”, pomyslel jsem si. Pěkně jsem si dojel ke zúžení, vyhodil levej a využil pravidla zipu. Blikl jsem na poděkování řidiči bílýho tranzita, co mě pustil, projel omezením a za ním zas vypálil na svou cestovní rychlost.
Červená Alfa mě dojela až u exitu Vyškov.To musel bejt nějakej závodník

Mezi Jihlavou a Pejřimovem je nainstalován nejnovější výblitek našich zákonodárců a dopravních expertů – značka C15a a C15b
 
Konkrétně jde o úsek mezi exitem 90 – Pelhřimov a 104.
U značky C15a bych se rád zastavil a vložil sem můj názor, který jsem napsal na fórum pc tuningu.
podle mě je to nesmysl. zimní gumy jsou sice pod určitou teplotu na silnici lepčí než zimní, ale Matrix opět ukazuje tendence zaměnit svobodné rozhodnutí jedince za nesmyslnej befél.

úprava by IMHO měla být udělaná následovně: v období od xx.xx do xx.xx je doporučeno použít zimní výbavu. pokud někdo v tomto období způsobí na zasněžené/zledovatělé cestě nehodu nebo ucpání silnice a zimní výbavu mít nebude, tato skutečnost se bude brát jako přitěžující okolnost.
čili, občane, mysli vlastní hlavou a počítej s tím, že když se rozhodneš špatně, tak za to zaplatíš.

umím si představit excelentního řidiče bravurně zvládajícího zimní podmínky na dobrejch letních gumách, stejně tak si dokážu představit městskou zmalovanou píču v toyotě yaris nebo v matízkovi, která nezvládá podmínky provozu v zimě na zimních pneu a dokáže zázraky.
tohle je věc, kterou nelze řešit paušálně.

už několikrát jsem zde vyjádřil svou obavu z narůstající debility zákonů a následné narůstající debility obyvatel (zákon myslí na ně) a tohle je další důkaz, že mám pravdu.

wono to chce primárně používat mozek a rosum. obávám se, že zimní vybava stejně nebude eliminovat debily za volantem.

Tak, to je pro tenhle blogpost všechno. Dobrou noc, jdu koukat na doktora House.

p.s.: když už povinný zimní gumy, tak i povinný zimní boty pro chodce. (d-f.)

Dneska se to fakt povedlo. Bohužel ale protentokrát nebude fotogalerie, protože foťák odmítal spolupracovat. Už asi myslí na důchod.

Předpovědi počasí slibovaly na víkendo docela solidní počasí a na příští víkend už zimu (brrrrrr ). Takže se asi naskytla poslední příležitost trochu pojezit po Hostýnkách. S Evčou jsme se dohodli, že vyrazíme společně – já na vyjížďku a ona na pěší výlet.

Řádili jsme v téhle oblasti: Rusava, Klapínov, Troják…

Už ráno to vypadalo na zajímavou akci. Obloha sice byla šedá, ale vzduch zvláštně voněl a sliboval solidní počasí. Na radaru žádná známka vetšího deště. Takže, sbalit si věci, obléknout se a hurá do auta.

Cestou na Rusavu nám asi 3x drobně zamrholilo, ale nic velkého. Zaparkovali jsme u zrušené hospody, já složil bika, zamkli jsme auto a hurá na červenou TZ. Vzduch voněl ještě víc než v Ol, na zemi sice bylo mokro, ale na déšť to nevypadalo.

Protáhli jsme se dědinou, vyšlápli první kopec k hotelu a došli až ke sjezdovce. Dohodli jsme se totiž, že až na Pardus a možná kousek dál půjdem společně. Výstup na Pardus je docela prudký, takže bych stejně skoro celou dobu tlačil.
Trávník byl mokrý a klouzal. Takže postup dost pomalý. Ovšem, když jsme se otočili a koukli zpět za sebe, nějak nám došla slova. Protější svah byl zahalený do jemné mlhy a údolím se líně pohybovaly cáry mraků. K tomu barvy na stromech a na zemi – prostě nádhera. Fotka by bodla, ale bohužel.
Červená nás zavedla do lesa. Krpál se nezmírnil, pořád jsme pěkně makali do kopečka. Aspon jsem si mohl vyzkoušet měření sklonu na nové hračce. Ukazovalo to místy až 25% stoupání. Potěš koště :-)
Lesní chodník nás přivítal záplavou červeného listí. Potěcha pro oko, ale nohy nadšené nebyly. Překvapení ve formě šutru pod listím, na který jsem šlápl, nebylo vítané.
Místy se dalo jet, tam jsem se kousek svezl, místy byl chodník docela prudký, tam jsem zas tlačil. Cesta ubíhala, metry naskakovaly…

Atmosféra byla skutečně vyloženě ambientní. Všude klid, mír, pohoda, les plný mlhy… něco takovýho jsem už dlouho nezažil. A les jsme měli sami pro sebe.

Chodník nás zavedl na louku. Chvíli jsme šli po ní, chvíli zalezli do lesa, jak se nám zachtělo.

A v lese furt nikdo. Ani u křižovatky Za vrchy pod Pardusem, kde se k naší červené přidala žlutá.
Stoupali jsme lesem až na planinu pod kopcem. Místy jsme procházeli mrakem, místy řídkou mlhou. Krása.
Kousek pod vrcholem Pardusu je na jednom květším krtinci tyčka s turistickým značením. Došel jsem k ní a ohlídl se do údolí. V tu chvilku se na chvíli roztrhal mrak na nesměle vykouklo slunko. Celé údolí se v tu chvíli rozzářilo a chuchvalce mlhy, které se tu a tam povalovaly, byly nádherně vidět. Opět by to chtělo foto, bohužel

Vyhlídka z Pardusu byla rovněž krásná.
A sešup dolů taky. Mám pocit, že metry, které jsme nastoupali od začátku, jsme zas ztratili při sestupu k Hornímu Hořansku. Takovej sjezdík jsem už dlouho neviděl. A pěkně to klouzalo. Hostýnskej jíl .

Na Hořansku jsme se rozdělili. Já vyjel směrem na Klapínov, Evča mě následovala po svých.

I na Klapínově bylo krásně. Cesta tam vedla po písečném chodníku, takže to neklouzalo. Pohoda.
Z Klapínova jsem pokračoval po zelené. První výstup byl docela zajímavý – opět hromada listí, pod ním kameny a prudkej krpál. Takže zas procházka.

Na rozcestí U tří kamenů jsem přešel ze zelené na modrou, která mě vedla mlžným lesem až k Trojáku. Tam jsem potkal po delší době první lidi.

Cesta mě dál vedla k pramenu Dřevnice. Teda, tolik bahna jsem po cestě už dlouho neviděl. Celej svah, po kterým vedla modrá, byl pěkně promáčenej. A u pramene měli chybně uvedenou výšku – uteklo jim to o 60 m. Původně jsem myslel, že mi ujel výškoměr, ale na dalším rozcestníku mi výška seděla.

Od pramene vedla žlutá. Ta mě dovedla k neznačené lesní cestě, která ústila na červené Držková –> Rusava.

A na Rusavě jsme opět skončili.

Hey, niggaz, takhle vypadá řáckej rap
 

A co trochu tvrdší muziky?
 

nad tímhle videjkem jsem trochu váhal, song je to silně sračkoidní… ale v kombinaci s videem je to vtipný
 

Zimní čas nemám rád. Je sice fajn, že se pár dní ze začátku a z konce platnosti SEČ vstává do světla, ale to fakt jenom pár dní. Po zbytek zimy vstáváme za tmy a z práce taky chodíme za tmy (teda my, co děláme od 7:00 do 15:30). Pokud by bylo hnusný počasí, ani by to moc nevadilo. Ale když jsou krásný slunečný dny, je to na zbláznění – člověk kouká na modrou oblohu a sluníčko a je mu jasný, že po práci ho přivítá tak leda tma.

Třebas zrovna dneska – celej den jasno, občas zafučí větr. Jenže dojedu domů, pokusím se oblíknout do chrtího a než vyjedu, tak se setmí a z vyjížďky zas nebude nic.

JÁ CHCI ZASE DLOUHÝ DNY!!!!!

Máte rádi psychedeliku projektu Shpongle? A unikla vám z nějakého důvodu jejich remixová deska? V tom případě si ji rychle kupte. Jde sice o starší záležitost, ale zároveň je to must-have pro všechny shponglisty. Já si jejím pořízením udělal radost docela nedávno a udělal jsem dobře.

Deska vyšla 20.10. 2003 a obsahuje 8 remixovaných shponglích tracků:
1         Crystal Skulls (Western Rebel Alliance Remix) (6:34)
2         ...And The Day Turned To Fright (Eat Static Remix) (9:16)
3         Star Shpongled Banner (Brothomstates Remix) (4:57)
4         A New Way To Say "Hooray!" (Prometheus Remix) (7:51)
5         My Head Feels Like A Frisbee (Delusions Of Grandeur Remix) (7:01)
6         Dorset Perception (Total Eclipse Remix) (7:26)
7         Around The World In A Tea Daze (Ott Remix) (8:25)
8         Once Upon The Sea Of Blissful Awareness (Esionjim Remix) (6:54)
Jeden remix je lepší než druhý. Rozsahově sahají od svižného goa-trancu (2, 4) až k elektro ambientu (8) a rozhodně se s nimi nebudete nudit. Rozebírat je zde nebudu, protože bych nešetřil chválou :-) - poslechněte si je sami.

Takže, šupky dupky nakupovat.
info, booklet a obal