Dámy a pánové, prosím přivítejte nejnovějšího člena rodiny uživatelů MTB, konkrétně 29” strojů. Do rodiny bikerů dnešním dnem přibyla Li.

Začalo to už někdy na jaře, když jsem zveřejnil fotky čerstvě dokončené Sensation White. Li se mi přiznala, že ji tenhle koncept zaujal. Dokonce prý víc než zaujal. Cítila velkou touhu něco podobně majestátního osedlat :-)
Další dějství se odehrálo o pár měsíců později, na naší společné dovolené.
Tehdy měla možnost vyzkoušet si hybrida mezi crossem a 29” MTB, mou modrou potvoru obutou do plášťů 2,1”

A bylo vymalováno. Li, svým stávajícím vybavením nucená zůstávat na silnici, přičuchla k terénu. V podstatě jsem jí dal danajský dar – ukázal jsem jí radosti a strasti terénní cyklistiky. A Li se projevila jako přirozený talent na XC. Pasáže, které jsem se já docela dlouho učil a najížděl si je, abych se v nich nezabil, zvládala na v podstatě neznámém stroji naprosto bravurně. Výstupy, sjezdy, nic pro ni nebylo problém. A mně bylo jasné, že silnice u ní v podstatě končí. Prostě je rozenej bajkr.

Začali jsme plánovat, jak pro ni postavit nějaký MTB, ať může do terénu.
26” stroj jsme docela brzo zavrhli – Li se jednoduše zakoukala do velkých kol a přestože je menšího vzrůstu, 29” bike je pro ni srdeční záležitost. Jasně, 26” je pro menší postavu vyhodnější, v terénu je hravější a je s ním víc srandy, 29” je podstatně větší tank a terénem se valí bez ohledu na překážky. Jenže, 29er je taky majestátní stroj, i když je postaven na malém rámu.

Nechtěli jsme kupovat celé nové kolo. Přišlo nám to zbytečné. Můj modrý cross se válí ve sklepě a je nevyužitý. Li by ho využila. Problém je velikost rámu – stávající má 20”, což je na ni samozřejmě moc. Na pohodové ježdění, které jsme si užívali v první půlce dovolené, jí to stačilo, ale v pořádném terénu se jasně ukazovalo, že jí je ta dvacítka velká, hlavně kvůli nedostatku prostoru u horní trubky. No a samozřejmě zadní stavba, do Šílence jsem sice Nanoraptory narval, ale na každé straně je rezerva řádově milimetr, čili totálně nepoužitelné pro seriózní ježdění.
Rozhodl jsem, že koupíme nový, menší rám. Volba padla na Apache Wakan. Já osobně design těchto rámů moc nemusím, Apache mi prostě nejsou vzhledové sympatické, ale sympatická je u nich cena a taky možnost osadit kola s velkými plášti.

V podstatě proběhne kanibalizace dvou kol. Z mého crosse oholím komponenty včetně kol a vidlice a přehážu je na nový rám. Vznikne tak sice low-cost, ale spolehlivý, stroj v následující konfiguraci:
Velikost : 16,5”
Hmotnost : asi 14,5 kilo i s nářadím
Rám : Apache Wakan 2009
Vidlice : Suntour NEX 4050 (tady bych časem rád viděl něco lepšího, třebas RST-M29 Air nebo Rebu py*o)
Hlavové složení : FSA ACB
Kliky : Truvativ Isoflow
Středové složení : Kinex
Přesmykač : Alivio
Měnič : Alivio
Řazení : Deore M511
Převodnik : 44/32/22 Isoflow
Kazeta : BBB 11-28 (po sjetí bude nahrazena něčím co má 11-32 nebo 11-34, podle potřeby)
Řetěz : C9 Record
Náboj přední : M475
Náboje zadní : M475
Brzda přední : V-čka Tektro (kotvy tam nechci ani vidět, dokud nebude solidní vidla. V-čka taky brzdí.
Brzda zadní : –||–
Brzdové páky : Avid SD7
Ráfek přední : GrandRock GL
Ráfek zadní : GrandRock GL
Dráty : Swiss DT
Pedály : ??
Řídítka : Truvativ XR 580mm
Představec : noname 90mm
Sedlovka : hliníková :-)
Sedlo : prozatím Selle Italia Flite Titanium, ale co si tam dá čert, to je ve hvězdách, s Flitem moc spokojená nebyla.
Pláště : WTB Nanoraptor 29”x2,1”

je mi jasný, že chrti by tam nejraději viděli XT(R) nebo X.9/X.0, ale alívko mi sloužilo velice dobře dva roky a nevidím na něm nic špatného. ani přesmyk, ani šaltr nemají vůli a fungují skvěle.

Už se těším na první vyjížďku.

When shall I be free?
When I shall cease to be.
No more I, but we...
in perfect harmony.

děkuju ti…

před x lety jsem z češtiny odmaturoval za jedna :-)

dneska bych si už asi nebyl tak jistej. dal jsem si tenhle testík -

http://zpravy.idnes.cz/zaverecny-test-0g2-/soutez_test.asp?id=302 – a zjistil, že jsem všechno pozapomínal :-D

výsledek – 18 bodů. v poslední části jsem byl totálně, ale opravdu totálně, marnej. :-)

a co vy? pochlubte se v komentářích ;-)

Podzim je definitivně tady. To je radosti na Starým Bělidle

V posledních dnech se toho moc najet nedalo. Naposled jsem byl před 14 dny na Kosíři a od té doby ani šiška – pořád pršelo nebo bylo podobně hnusně. I dneska ráno se zdálo, že to bude další blbej den. Nicméně já už měl brutální absťák, tak jsem se prostě vykopal ven. V poledne, když jsem vyjížděl, bylo ještě šedo. Foťák jsem proto nechal doma, vůbec mě nenapadlo, že bych mohl něco nafotit – ani mě to nelákalo.

Jenže, půl hodiny po odjezdu se ta deka začala trhat a mě napadlo, že jsem to focení měl přece jenom vzít. A trochu mě to mrzelo po zbytek cesty, v lese byla nádherná atmosféra, hra světla a stínu v oparu mezi stromy, krásný barvičky. No co už se mnou. Příště. Ale aspon jsem měl možnost sjet si celou trasu v kuse, bez zastávek, což mi dost pomohlo – v týhle kose už je zastavování a rozjíždění se dost na obtíž.

pěkně jsem vymrzl – na sluníčku bylo krásně, ale jak se zajelo do lesa, tak okamžitě kosa. ve stínu to nešlo nad 9°C

mapku najdete tadyhle:

nastoupané metry mi moc nesedí. Tachometr naměřil 900m a GPS jenom 500, tak to berte s rezervou :-). nakonec mi to teda dalo 55 km, AV 16, 900m up.

Dneska jsem se krááásně projel. Po delší době byl hezkej podvečer, tak jsem bafl silničku a šel ji provětrat do kopečků. Vybral jsem si výstup na Horní boudu kousek od Pohořan. A pěkně jsem si mákl, ten kopec je prostě potvora. Ale jelo se mi skvěle.

Z Horní boudy jsem si udělal malou, asi 500m, procházku na Pohořany po červené TZ. Při té příležitosti jsem něco nafotil. Mraky a obloha sice přímo volaly po použití polarizačního filtru, toho jsem si dobře vědom, ale bohužel jsem na místo dorazil dost pozdě a obával jsem se, že použití polarizáku by vyžadovalo tak dlouhé časy, že bych to neudržel v ruce. Takže mráčky jsou trochu bledý.

Galerii najdete zde.

Suma sumárum - 40 km, AV 20, 420m up. Dneska jsem si užíval hraní se silničkou a nějak moc jsem nespěchal. prostě jsem se moc pěkně protáhl :-)

náhodou jsem zabrousil okouknout počítadlo přístupů na blog. v poslední době moc nepíšu a spíš jenom fotím, takže jsem očekával minimální nárůst. a ono houby

co je to za blbost? že by mi tak prudce vzrostla návštěvnost? :-)

Fenomén Stargate nebude spoustě fanoušků sci-fi neznámý. Začalo to před více než deseti lety skvělým filmem Stargate a poté i prvním seriálem. Následoval první spin-off s názvem Atlantis. A nyní pokračujeme další sérií – Universe.

O co ve zkratce jde?
Tato série se odehrává na staré vesmírné lodi putující prostorem miliardy světelných let od Země. Na tuto loď se dostane různorodá skupina lidí. Vojáci, vědci, civilisté. Před sebou mají jasné úkoly – přežít a vrátit se na Zemi.

Do drápků se mi dostal pilotní díl s názvem Air (vzduch). A o vzduch jde i v zápletce. Na lodi totiž dochází vzduch a nefunguje podpora života. Jak se posádka vyrovná s touto situací? Sledujte sami.

Stargate i Atlantis nebyly špatné seriály. Ale z pilotního dílu Universe mám ještě lepší pocit. Zatímco u předchozích dvou dílů byly postavy poněkud černobílé, zde jsou mnohem lépe vykreslené. Scénář je taky postaven velice dobře, zápletka je povedená a všechno podkresluje fantastická hudba.

A co na to já? Doporučuji. Jsem nadšen. Seriál Universe by se mohl docela dobře blížit kvalitám sci-fi modly, seriálu BSG.