S křížkem po funuse; pozdě, ale přece.

Na tuhle vyjížďku jsme se se Staňou domlouvali hodně dlouho. Bohužel, pokaždé do toho něco vlezlo. Až teď se zadařilo, sjednotili jsme termíny a vyhodnotili situaci jako vhodnou. Staňa nemusel v neděli makat doma ani v práci, takže měl volné pole působnosti.
Dokonce se na nás usmálo štěstí tak moc, že jel i “chrt z chrtoříže”, čili Ambi (toho jsem neviděl snad 1500 let ).

Jako 4. do skupiny měl jet i Jarda. Bohužel mu to nakonec nevyšlo vyjet s náma nakonec nestihl, tak nám jel naproti od Kosíře.

Trasa byla docela jednoduchá – opět po stopách Smržického vandru, čili bajkovačka v lese mezi Náměští, Konicí a Kosířem. V poslední době mám tuhle oblast moc rád – pěkně se tam jezdí.
Sraz byl v deset u mě doma. Kluci přijeli s mírným zpožděním a trochu zabloudili u nás na sídlišti. Ale nakonec jsme se sešli.
Trochu jsem si dobíral Staňu, který při minulé vyjížďce zapomněl doma batoh s pitím a museli jsme se vracet. Tentokrát batoh měl.
já: staňo, tentokrát máš všechno?
stanček: jo, nezapomněl jsem nic, ale musel jsem se domů vracet pro žrádlo.
já: aha. dejte mi minutku. A už jsem pádil domů pro tyčinky.

Další chechtačka se udála u skládání kol do auta. Ambi měl střešní nosič, na něm svůj a Staňův bajk. Sup měl přijít do kufru.
Shodili jsme obě kola, Ambi zkušeným chvatem popadnul torzo mýho mazlíka a chtěl ho narvat do kufru.
”kurva, co to máš za monstrum” prohlásil vzápětí. Supovi se totiž do kufru nechtělo.
”devětadvacítku” odpověděl jsem s úsměvem.
Nu, co robit. Sup šel na střechu a Staňův Author do kufru. Holt, dětský kolo 26” se tam vejde líp než dospělej bajk

Ambi naprogramoval GPSku, nasedli jsme a hurá do Náměště, kde jsme startovali. Stanček ještě po cestě řešil jakousi služební věc. Bohužel mu ale v půlce hovoru zdechla baterka ve služebním mobilu. Taková smůla…

V Náměšti jsme seskládali bajky, oblíkli se, já si vyslechl kritiku mých freeridových pedálů a hurá po žluté TZ.

Hned v prvním kopci mi chrti ujeli a tak jsem s kopcem bojoval statečně sám. V lese bylo krásně tajemno – všude listí, mírná mlha a nikde ani noha – ideální atmosféra. Tak jsem se “schoulil do sebe” a vychutnával si výstup. Vzpomínal jsem, jak jsem tuhle stezičku jezdíval na crossu s 32mm plášti .

Promotali jsme se pod Křemelou, dojeli do Krakovce a pokračovali Rakovským údolím na Budětsko. Tuhle část cesty jsme jeli spolu a kecali.

Po cestě jsme narazili na brod a díky mé chybě v navigaci si kluci pěkně pobrodili.

Z Budětska jsme pokračovali lesem na Laškov. Přes brody na potoce u Laškova (Kandia) se nám ale moc nechtělo, tak jsme se vydali druhou cestou, která nás vyhodila nad dědinou.
U posezení kousek od silnic mi volal Jarda, kde jsme. Stanček si mezitím vyjel na kopeček u cesty, chvíli tam machroval a pak sjel zpět dolů. Jenže nestihl vycvaknout a tak si ustlal přímo pod mýma nohama. Já jsem se samozřejmě pěkně lekl, protože jsem díky telefonu nevnímal okolí.

Z Laškova jsme pokračovali na Ludéřov po zelené TZ přes hřbítek. Nad Ludéřovem byla pauza, Ambi se věnoval geocachingu.

Z Ludéřova jsme pokračovali po zelené pod Kosíř. U Lhoty jsme se sešli s Jardou. Bohužel už bylo dost pozdě, tak jsme museli zkrátit trasu. Původní návrh zněl následovně: ze Lhoty do Čech, potom po Mánesově stezce na Buničku, kolem Státního lomu na Kosíř a opět po Mánesově stezce dolů do Slatinic. Tuhle trasu jsme zkrátili pouze na výstup na Kosíř a sjezd po žluté.

Na Kosíři jsme dali pauzu, čaj a Ambi se Staňou šli opět lovit cache.

Ve Slatiních jsme se rozloučili. Přespolní se vrátili zpět do Náměště k autu, my s Jardou jsme ještě jeli na malou popojížďku do Kostelce na Hané.

Už dlouho jsem vás neseznámil se žádným ze svých oblíbenců z oboru software. Ted to napravím.

Seznamte se: AIMP.

 
Zlí jazykové tvrdí následující: pojďme napsat winamp jinak, ale zas to nesmí být moc jiný než winamp. A jak se jim to povedlo? Myslím, že dobře.

Na grafickém rozhraní toho asi moc nevymyslíme. Základ je docela přehledný a jednoduchý. Kdo si chce pohrát s xichtem, určitě ocení skiny programu. Některé jsou povedené, jiné moc ne. Na stránkách programu jich najdete celou řadu.
 

Mě osobně se nejvíc líbí xichtík napodobující WMP 11 – nejlíp sedí do celkového prostředí Windows Vista

Tolik o skinech, nyní k funkčnosti a ovládání. Snad nic nezapomenu.

Samozřejmostí je spousta klávesových zkratek. Ty jsou nastavitelné ve dvou úrovních – lokální a globální.

Nastavit můžete spoustu věcí. Pro mě jsou důležité zkratky pro ovládání přehrávání – podobně jako u winampu ZXCVB. A taky Shift+Ctrl+J pro rychlé hledání v playlistu.

Aimp nativně podporuje gapless přehrávání. Můžete nastavit délku crossfadingu skladeb. Já to mám nastaveno na 50 ms a funguje to skvěle – u živých nahrávek, které jsou rozsekané na jednotlivé tracky, není skoro poznat přechod.

Nativní podpora cue-sheetu taky potěší. Cue se dá otevřít jako playlist a poté skákat po skladbách. Dřívější verze měly drobné problémy s přechody skladeb, ve 2.5 na podpoře cue zapracovali a přehrávání je nyní naprosto “bezešvé”.

Samozřejmostí je podpora pluginů. Já jich moc nemám, ale na stránce programu je jich docela hodně. Já používám pouze konektor pro klienta Last.fm.

Důležitá vlastnost je možnost mít otevřeno víc playlistů najednou – funguje to podobně jako taby v Opeře. Mezi playlisty lze libovolně přepínat a po dohrání jednoto playlistu lze přejít na playlist další.

Jistě jste si všimli modrých kulatých tlačítek vlevo v okně playlistu. Po klepnutí na ně můžete zapnout/vypnout přehrávání té konkrétní skladby.

Při vypnutí si program zapamatuje nejen přehrávanou skladbu, ale i pozici, kde jste přehrávání přerušili. Po opětovném zapnutí pokračuje tam, kde přestal.

Aimp umí přehrávat a nahrávat z internetového rádia.

Další důležitá funkce je možnost automatického vypnutí PC. Buď po aktuální skladbě, po dojetí playlistu, po určené době nebo v konkrétním čase.

Aimp obsahuje následující utility:
Konvertor formátů s možností ripování CD. Převádí do WAV, MP3, bezztrátových formátů a OGG.

Tag editor
 
Pro základní tagování stačí, ale na pořádnou práci s tagy raději používám media monkey – aimp zatím neumí hledat tagy na webu.

Media Library.
Přiznám se, že tyhle knihovny nepoužívám – stačí mi solidně udržovaná struktura adresářů na disku. Takže o tomhle se nebudu moc vyjadřovat

Jako poslední je k dispozici jednoduchý záznam zvuku.

Tolik k utilitám.

Co tu máme dál?
Aimp podporuje různé efekty DSP. Podle mě je to hovadina, ale pokud si chce zprasit hudbu, tak samozřejmě můžete.
Samozřejmostí je vícejazyčnost. V instalaci je defaultně angličtina a ruština, další jazyky můžete přidat.

Instalačka zabere necelé 4 MB, nainstalovaný program si vezme 8 MB na disku a 20 MB v RAM – Winamp si vezme podstatně víc.

V porovnání Aimp x Winamp pro mě Aimp jasně vyhrává. Je to sice Winamp napsaný jinak, ale ne zas moc jinak – ovšem přítomnost vychytávek, které Aimp nabízí, je velice příjemná. Jsou to sice maličkosti, ale potěší.

Domovská stránka a download: http://aimp.ru/index.php?action_skin_change=yes&skin_name=english

Článeček budu doplnovat jakmile si vzpomenu na další vychytávku, kterou aimp nabízí.

Není nad to, když se čeká, až se obnoví databáze :-) a dělají se hovadiny.

Konečně nám po spoustě šedých smutných dní zase vrátilo pěkné počasí.
Už ráno, když jsem šel k autu směr práce, bylo krásně jasno. Modro vydrželo přes celé dopoledne, tak jsem se začal těšit na vyjížďku po práci. V době oběda ale dorazila od Pradědu šedá hnusná deka a moje nálada se rázem ocitla na bodě mrazu .
Kolem třetí se to ale zas začalo trhat a v půl čtvrté už bylo opět celkem dobře – mraky se sice honily a světlo střídal stín, nicméně na obloze se kreslily krásné obrazce a slunce jim dodávalo obří kontrast.

Dorazil jsem domů, najedl, se, oblékl a vyrazil vyvenčit Supa a něco nafotit. Mým cílem byla tahle oblast: http://www.mapy.cz/#x=139556352@y=134145408@z=13@mm=TP

S kamarády tomu říkáme Nemilanský les a jezdíme tam na čaj a trochu si zařádit – oblast lesa je protkaná sítí lesních cestiček.

Z lesa jsem pak pokračoval alejí směrem k dálnici podívat se na sochu Kryštofa (patrona policejních akcí? )
Z aleje je krásně vidět na Olomouc a na Hostýnské vrchy.

Přejel jsem dálnici a chytil nádherný západ slunce.

Když jsem si do sytosti zafotil, sjel jsem k soše.

a od sochy zas zpět nahoru dofotit finále západu

Nedávno jsem se dostal k dalšímu způsobu přípravy čaje – ledovému.
O co jde? V podstatě o rozšíření klasické macerace. Při maceraci zalejeme čaj studenou vodou, při ledové přípravě ho zasypeme kostkami ledu.
V čem je rozdíl? Led pomalu odtává, prvními kapkami se čaj pomalu nasytí, lístky nabobtnají a velice pomalu se uvolňují chutě. Výsledkem je:
1) dlouhé čekání – miska se plní dobře dvě hodiny
2) nový chuťový zážitek. ledová příprava je opravdu dlouhá a chutě mají dost času k rozvinutí.

Dovolte pár obrázků z pokusu s čajem Ché Thai A1

V průběhu přípravy jsem musel vyměnit misku – miska, kterou mám ke zhongu, je dost malá, zhong v ní byl příliš kolmo a výluh vytékal příliš brzo. s druhou miskou jsem dosáhl pomalejšího odlévání.
Zhong není na ledovou přípravu ideální – s konvičkou se lépe manipuluje a lépe se dá regulovat odkapávání čaje do misky. Nicméně klasickou konvičku nemám, takže jsem odkázán pouze na zhong.

Na posledním obrázku je výsledek po hodině

p.s.: omluvte prosím bordel na stole – nějak nemám sílu to furt uklízet

A máme tu další čísílko. Poslechl jsem 10 000. skladbu, kterou mi zaevidovalo last.fm. Poslechl jsem toho samozřejmě podstatně víc, spoustu věcí jsem slyšel přes MPtrosku a do statistiky se rovněž blbě počítají dvouhodinové trance sety :-)

Nicméně, statistiku neoblafneme a last.fm mi nahlásilo 10 000 poslechnutých věcí.

takže, vzhůru do dalšího poslechu :-)

Další krásnej podzimní den. Jako stvořenej pro vyjížďku mezi barevný stromy.

Už od minulého týdne jsme s Vláďou (vladaza) z CD dohodnutí, že vyvenčíme svoje devětadvacítky. A dnešek pro to byl jako stvořený.

Vláďa s sebou vzal i kamaráda (jeho jméno jsem bohužel zapomnjél, za což se omlouvám :-)) a hurá na věc.

Nebudu moc psát, galerie následuje.

pánové, díky za vyjížďku. Na příště si musím vzít polarizační filtr :-) (hned co si nějakej koupím)

V poslední době jsem toho moc nenapsal. A nebylo nějak výrazně o čem. Dolaďoval jsem bika (což stále není hotové), poté jezdil, testoval a zase ladil.
A výsledek? Docela spokojenost. Jediný závažnější problém je pravděpodobně zohlá patka šaltru – špatně to řadí. Ovšem, to se vychytá. Kromě řazení nemám výhrad. Odpůrci koncepce 29” můžou mít sebevíc keců o tom, jak je koncepce 29” špatná, že jde o slepou uličku. Nemají pravdu. Pro určitou cílovou skupinu je 29er skvělá věc. A v té cílové skupině jsem i já. Nezávodím, jezdím kochacím stylem a technické pasáže náročnějsí XC jízdy mě nelákají. Takže 29er je jasná volba – je sice méně hravý někde mezi stromy, ale zase podstatně stabilnější na kamenech a ve sjezdech.
Takže vzkaz pro 29er haters: polibte si preference.

Trochu jsem se zakecal :-)

Tuhle vyjížďku jsme plánovali docela dlouho. Minulou sezonu jsme si na přelomu září a října vyjeli do Hostýnek na XC poprvé a bylo to moc fajn. Pojezdili jsme zajímavá místa, zkoukli výhled – mňam.
Opakování jsme původně měli mít už někdy v létě, ale nedošlo k němu. A potom jsme se nebyli schopni sejít časově a posléze díky počasí. Nicméně, dočkali jsme se.
Celý týden stálo počasí za houby. Ale na víkend se mělo zlepšit.
V pátek a sobotu jsem byl služebně pryč. Ovšem, předpovědi jsem hlídal a vypadaly solidně.
Ještě v sobotu večer sice v okolí Hostýna pršelo, ale ráno se jsme se už probouzeli do jasného dne. Sice byla děsná zima, ale jinak nádherně.

Narval jsem bika do auta, vyzvedl Stančeka doma a už jsme valili na Bystřici p. Hostýnem. Komplikace se přihlásily už v Bílavsku – Stanček nechal doma camela – tak jsme se zas vraceli :-)

Ztratili jsme asi 40 minut a na parkoviště pod Tesákem, kde byl start, jsme dorazili kolem jedenácté. To už slunce pěkně rozehřálo svět.

Plán byl jednoduchý – dostat se na hřeben Hostýnských vrchů a po něm dojet na Troják.

První úsek cesty vedl po červené TZ do Rajnochovic.
Hostýnky mají jednu relativně dobrou vlastnost – povrch většiny cest je písčitý nebo kamenitý, takže bláto moc nenajdete. Nevýhodou je pronikání písku do kola a snížení životnosti materiálu, výhoda je málo bahna na cestě – ale i bahno se samozřejmě najde. Není ho ale moc
Povrch prvního úseku červené docela klouzal, takže jsem jel krokem. Ale potom se už dalo přidat. Krásná cestička, občas sjezdík. Příjemné.

Sjeli jsme do Rajnochovic, kousek projeli po zpevněné cestě a pokračovali po červené. Ta nás zatáhla do prudkého stoupání lesem kolem potůčku.

Zhruba ve 3/4 kopce jsme dorazili na křižovatku a tam červenou ztratili. Vydali jsme se po úzkém chodníčku, který nás vyvedl na zarostlou paseku s prvními výhledy. Zde jsme se dost dlouho vyhřívali jako ještěrky.

Poté jsme pokračovali po dalším chodníku přímo proti vrstevnicím. Slušná procházka, která nás vyhodila na lesní cestě jdoucí kolem kopce. A opět výhledy.

Napojili jsme se na trasu nějakého maratonu a po ní dojeli až na louku pod hřeben. Z jednoho místa byly poprvé vidět i Beskydy.

Vystoupali jsme na hřeben. Po cestě Stančeka málem sestřelil policejní ofrout, který si to pěkně metl lesní cestou. Co tam jeli chránit nebo komu pomáhali, to ví jenom oni.
A opět panoramata. V tomhle místě jsem si vyzkoušel focení s polarizačním filtrem – výsledek je parádní. Taky si budu muset nějaký koupit.

Došlo i na fetišistické focení kol. Kolemjdoucí pěšáci z nás museli mít srandu.

Po pár km jsme dojeli na další “vista point” – z tohohle místa byla vidět další část Beskyd včetně Radhoště. Výstup na tenhle kousek kopce byl pěkně náročný.

Poslední zastávka: Troják. Stanček si tam dal guláš a udělal chybu – hnusný maso. A ještě ho to pěkně prohnalo. Dobrou půlhodinu pak strávil v lese. Takže, na Trojáku si guláš nedávejte :-(

Suma sumárum, krásná akce. Pár sjezdů jsem nedal – se Supem se zatím jenom seznamuju. Ale jinak jsme měli krásně modro, docela teplo a v lese skoro nikdo nebyl. Co víc si přát?